Křesťané v Sýrii mají obavy
Syrský režim Bašára Asada už celé měsíce čelí odporu ze strany veřejnosti, která požaduje více svobody a demokracie. Syrští křesťané, kteří tvoří zhruba 10 procent obyvatelstva, se k těmto demonstracím přidávají jen s velkým váháním. Důvodem není to, že po demokracii netouží, ale obavy z toho, co přijde v případě, že se režim Bašára Asada podaří svrhnout.
Každý desátý Syřan je křesťan, to znamená, že křesťané tvoří významnou část syrské populace. Většinou jsou členy autonomních ortodoxních církví, nebo církví typických pro tuto oblast. Komentátor Českého rozhlasu 6 Jan Fingerland říká, že být křesťanem v Sýrii neznamená jen příslušnost k určité náboženské komunitě, ale také k určité sociální a ekonomické skupině:
Jan Fingerland: „Křesťané na Blízké východě jsou lidé typicky více vzdělaní, typicky městští obyvatelé a jsou to lidé, kteří hrají určitou úlohu v té společnosti. Očekává se od nich, že budou i více aktivní, jsou to lidé, kteří stáli vždycky nějakým způsobem v popředí. To z nich samozřejmě činí určitou elitu a zároveň jsou to lidé, kteří jsou mnohem více ohroženi různými společenskými pohyby.“
A to se v posledním roce projevuje v několika zemích Blízkého východu, kde se změnily zavedené pořádky, které fungovaly desítky let. V posledních dnech situace graduje v Sýrii a režim Bašára Asada je vážně ohrožen. To zasahuje místní křesťany.
Jan Fingerland: „Křesťané se snažili nějakým způsobem přimknout k režimu, který v Sýrii už asi čtyři desítky let vládne, protože to je režim, který je sekulární a to znamená, že i když není demokratický, tak poskytuje takovým menšinám, jako jsou křesťané, poměrně velkou bezpečnost ekonomickou ale i fyzickou. To, co se momentálně děje v Sýrii, je z hlediska syrských křesťanů dobře jako z hlediska občanů, protože je to hnutí za větší demokracii, ale zároveň je to velice nebezpečné hnutí z hlediska syrských křesťanů jakožto příslušníků určité menšiny právě proto, že jsou viděni ostatními zejména většinovými sunnity jako někdo, kdo se na tom dosavadním režimu podílel.“
Syrští křesťané se tedy na dění v zemi dívají s velmi smíšenými pocity. Možná by si i přáli, aby byla v zemi větší demokracie, ale zároveň ví, že poválečný rozvrat po nějakém převratu, by mohl vést k pomstě většinových sunnitů, kteří tvoří jádro opozice. Že jsou jejich obavy na místě, ukazuje osud křesťanů v Iráku.
Jan Fingerland: „Iráčtí křesťané jsou velice stará komunita, která v podstatě existuje skoro 2000 let a právě tyto poslední roky jsou svědky úplného rozvratu a možná i úplného zničení přítomnosti křesťanů. To se týká jak útoků na křesťany ze strany různých sunnitských radikálů z řad Al-Káidy nebo různých jiných přidružených organizací ve středním Iráku, tak co se týče i osudu křesťanů v severním Iráku, kde vládnou Kurdové, kteří vůči křesťanům nemají tak úplně dobrý postoj a to se projevuje třeba i ve vládní politice a projevuje se to také tím, že tisíce z nich odešli z té země do Sýrie, do Jordánska, ale také na západ do Francie, do Spojených států.“
A je možné, že tak jako jsme v posledních letech slýchali především o tom tragickém osudu iráckých křesťanů, začneme brzo slýchat o velmi komplikovaném životě křesťanských komunit v Egyptě a Sýrii.
