Kormoráni na Vltavě
Ráno bylo studené, jak také v únoru jinak, a od Vltavy to zvlášť táhlo. Na hladině řeky bylo vidět doslova ptačí nadělení. Spoustu všelijakých kachen, volavek a labutí. Jeden labutí pár tvořil z krků srdíčko, zřejmě jako příslib hnízdění – jen co bude zima pryč. Velcí černí ptáci tu ale hnízdit nebudou, ti jsou doma jinde, daleko na severu. Jsou to kormoráni velcí. Milena Lukavská o nich hovořila s RNDr. Petrem Musilem, PhD. z Přírodovědecké fakulty UK.
Nacházíme se na severním okraji Prahy, naproti zoologické zahradě. Na Trojském ostrově je nocoviště a shromaždiště kormoránů. Ti se tu vyskytují zpravidla od září do března nebo dubna, přičemž jejich počty kulminují v prosinci či lednu. V některých zimách jsme tu zaznamenali až 1600 ptáků. Teď je tady zhruba kolem 1000 kusů, jejich maximální počet tulze vidět večer, před západem slunce. Během dne je tu ptáků podstatně méně, protože ještě před rozedněním odlétají na jiné části Vltavy, někteří dokonce až na Berounku nebo Sázavu.
Kormorán je dnes vemi diskutovaný pták, rybáři jsou z něho nešťastní.
Je to rybožravý pták, jen výjimečně se v jeho potravě najde něco jiného než ryby. Těch zkonzumuje zhruba půl kilogramu denně a loví ty druhy, které se ve vodě vyskytují v největších počtech. Vybírá si ryby, které se méně schovávají, které jsou lehce dostupné.
Támhle sedí kormoráni nehnutě na nějakém dřevě.
To odpočívají. Nemají takový způsob lovu, jako třeba volavky, že by imitovali nějaký klacek a snažili se ulovit rybu, která plave pod nimi, ale využívají pevné předměty spíše k odpočinku. Kormorán loví potravu při potápění ve vodě. Zajímavé je, že počty kormoránů v Praze v zimě dosahují zhruba 1000 jedinců, znamená to tedy, že je tu z Vltavy denně vyloveno asi půl tuny ryb! Přesto Vltava nezůstává prázdná, kormoráni se sem každý rok vracejí, je vidět, že je řeka poměrně bohatá na život.
Také se říká, že je řeka čistší.
I to se na tom samozřejmě projevuje. Z hlediska kormoránů bylo ovšem zásadní změnou především oteplení vod, a to nejen třeba v Praze, ale vůbec v celé střední Evropě. Hlavně v poválečné době vznikly mnohé přehrady, jezy, pod nimiž řeky nezamrzají, navíc se rozvinuly velké městské aglomerace, z nichž je poměrně velký únik tepla, které opět pomáhá oteplovat vodu a ta pak nezamrzá. A kormoráni, kteří dřív létali na zimoviště několik tisíc kilometrů ze severní Evropy někam do mediteránní oblasti, mohou nyní zůstávat ve střední Evropě. Dalším faktorem je také legislativní ochrana, kormorán, který se ještě v minulých staletích střílel, začal být v poválečné době intenzivně chráněn. Navíc, ve všech zemědělských oblastech Evropy probíhá intenzivní hnojení, spousta živin je spláchnuta do vody, což využily některé menší druhy ryb, které se při vyšší nabídce potravy mohou namnožit. Následně se od 70. let začali kormoráni šířit po Evropě.
S doktorem Musilem máme naplánovanou ještě jednu schůzku – měli bychom se dozvědět více nejen o kormoránech, ale také o předběžných výsledcích mezinárodního sčítání vodních ptáků.
