Nerůžové vyhlídky plynovodu Nabucco

Problémy s plynem logicky vedou k otázce, jak z toho ven. Řešením se zdá být Nabucco, plynovod, který by navázal na už existující potrubí z Baku do tureckého Erzurumu, dále už zbývá jen 3,300 km přes Turecko, Bulharsko, Rumunsko a Maďarsko do Rakouska. Dokonce už existuje i konsorcium Nabucco Gas Pipeline Intl. GmbH, na kterém se podílejí stejnou měrou -16.67% - německá RWE, turecký Botash, maďarský MOL, rakouská ÖMV + jedna společnost z Rumunska a jedna z Bulharska. A už tady začíná seznam problémů zdánlivě jednoduchého řešení, které by eliminovalo dominantní postavení ruského Gazpromu na trzích řady evropských států. Fakt, že 16,67 krát 6 není ideálních 100 procent a že se ke konsorcium chtějí připojit také Poláci, ponechme diskrétně stranou.

Rakouská ÖMV se totiž už léta pokouší zlikvidovat maďarský MOL, to není dobrý předpoklad spolupráce. Zatímco turecká plynárenská společnost požaduje takový podíl z dodávek ještě neexistujícího potrubí, že by muselo mít 150% kapacitu. A ostatně právě kapacita je další vážnou trhlinou Nabucca. Což o to, potrubí má být schopno přepravit kolem 35 miliard kubíků přírodního plynu, ale kde takové množství vzít. Zatím se rýsuje jen 3-6 miliard z Ázerbajdžánu; jeho prezident Ilham Alijev také tento týden na budešťském summitu Nabucco výslovně podpořil a připomněl, že jeho země má zásoby na století dopředu. Možná by se připojil ještě Turkmenistán. Tím ale jakás-takás jistota pro Nabucco končí. Podle polského analytika Šendžniaka by ke spuštění Nabucca bylo totiž třeba objemů dvakrát až třikrát vyšších. V sázce je ještě Kazachstán a z oblasti nejistých partnerů Irák a Írán. Ten je přitom podvázán americkým embargem, takže účast na Nabuccu by mu musel nejprve povolit Washington. V případě kladné odpovědi by pak nebylo třeba budovat transkaspických plynovod, který naráží na stále nevyjasněné území rozdělení Kaspického moře. Takhle vypadá nadějný projekt, řekněme z provozního hlediska. Ale, kde na samotné zprovoznění vzít peníze. Maďarský premiér Gyurcsány NA ZMÍNĚNÉM SUMMITU V Budapešti, kterého se účastnili zástupci tranzitních zemí a premiér Mirek Topolánek za předsednictví EU, chtěl peníze od unijní 27. To se ale nelíbí bruselskému komisaři Piebalgsovi.

Unie sice je ochotna uvolnit startovacích 300 miliónů EUR a později ještě pár miliard, ale další finance je třeba hledat u bank a soukromých investorů. Obě strany ale chtějí vidět nejdříve projekty a kalkulace rentability. Naopak země, které by dodávaly plyn chtějí vidět nejprve peníze a teprve pak jsou ochotny přislíbit dodávky. A peněz bude třeba nejméně 8 miliard EUR. Český premiér navrhuje využití peněz z fondu dopravní infrastruktury EU, kde je 5 miliard. Komisař pro energetiku Piebalgs to ale nevidí reálně, i když současně předpokládá, že projekt nesežene od soukromých investorů více než 30% nákladů. Proto země, které jsou nyní příliš závislé na ruském plynu se snaží povýšit Nabucco na politické téma. Zúčastněné země plynárenského konsorcia chtějí 7. května v Praze podepsat mezivládní dohodu a vyvinout tlak na ty, země, které v rámci 27EU nemají o plynovod dostatečný zájem. Jak si ostatně postěžoval v Budapešti sám český premiér na adresu například Francie, Británie nebo Itálie, či Německo. Aby taky ne! Spolková republika už staví North Stream, severní větev ruského plynovodu, který obchází všechny ne za zády, ale po dně Baltského moře. A Rusko má i své jižní řešení, South Stream.

Pro změnu, po dně Černého moře. Zdálo by se, že to pro Nabucco nevypadá právě růžově. Leda, že by to nebyl plynovod, ale vysoká karta ve hře s Ruskem o spolehlivost dodávek plynu vícero kanály do Evropy. Moskva ale hraje také vysokou hru. Zkupuje totiž plyn i jeho naleziště ve Střední Asii a jednostranně uznala nezávislost, tedy kontroluje separatistická území v Gruzii, kudy by měla vest také jedna část potrubí k Nabuccu.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .