Kdy uslyšíme gorilu?
Měsíce sledujeme gorily, o jejich životě jsme se toho dozvěděli mnoho, ale stále nám vrtá hlavou, jak je to vlastně s hlasovými projevy. Jejich hlas jsme totiž slyšeli skutečně jen v těch nejvypjatějších okamžicích - například při vypouštění Kamby do pavilonu. Ale normálně nám připadá, že gorily zarytě mlčí. Je ale také možné, že tichý hlas prostě jen neslyšíme přes tlustá skla, která nás od pavilonu oddělují.
Nedávno jsme dokončili natáčení jednoho dílu Týdeníku Odhalení, štáb si balil fidlátka a do zázemí pavilonu přišla návštěva - jakýsi starší anglicky mluvící pár. Gorily byly právě zavřené v ložnicích a začínal každodenní rituál krmení z ruky. Oba drobní cizinci si sedli poblíž dveří, a já využil chvilky klidu, abych sledoval, jak na ně budou gorily reagovat. Jen pár vteřin nerozhodnosti a už se začaly ládovat chutným ovocem. Ovšem na tom by nebylo až tolik divného jako fakt, že po celou dobu krmení "diskutovaly" s ošetřovateli. Poměrně hlasitě vrněly či spíše cvrčely a tak mě napadlo zkusit tyto jejich projevy nahrát s použitím speciálního zařízení.
O pomoc jsme požádali odborníka na nahrávání hlasů zvířat ing. Pavla Pelze, který se této problematice věnuje desítky let. A protože jsem na vlastní uši slyšel slastné gorilí cvrčení, pokusili jsme se celou situaci zopakovat. Pavel si přivezl do zoo parabolu, připomínající satelitní přijímač pro televizní signál, v jejímž středu je umístěný citlivý mikrofon umožňující nahrávání i těch sebejemnějších zvuků z přesně určeného směru na digitální magnetofon. O výsledku ale od samého začátku pochyboval, protože gorilí hlasy Nigry a Assumba v pražské zoo nahrával dvanáct let v době, kdy chystal CD o hlasech zvířat v zoo. Výsledkem jsou jen dva krátké zvukové záznamy, které trvají jen pár desítek vteřin.
Přesto jsme vše připravili, gorily zavřeli do ložnic a Marek Ždánský je začal krmit. Čekal jsem napjatě na první zacvrčení, stejné, které jsem o pár dnů dříve slyšel, ale nic. Lidoopi zarytě mlčeli, kromě pár vzdechů a zamlaskání nevydali ani zvuk. Podle Marka se mohli bát nahrávacího zařízení, ovšem důležitější je fakt, že gorily jsou tiché od přírody. Sám Marek je schopný odlišit tak čtyři zvuky, a ty od nich slyší jen vzácně, rozhodně ne každý den. Přitom se udává, že v jejich rejstříku je 14 až 22 různých zvuků. Ovšem ty byly rozeznány během desítek let pozorování.
Ing. Pelz navíc ze zkušenosti ví, že jak se někde objeví se svým nahrávacím zařízením, zvířata reagují úlekem. A musí na místo chodit pravidelně, aby si na něj zvykla a začala se chovat normálně.
Jak je možné, že se gorily ozývají tak sporadicky? O odpověď jsme požádali dr. Daniela Fryntu, který se výzkumu hlasových projevů zvířat věnuje. Ten nám potvrdil, že pro gorily na rozdíl od člověka není akustická komunikace tím hlavním kanálem, kterým se domlouvají. Rozhodující pro ně jsou gesta a další optické signály. To souvisí s malou složitostí gorilí sociální situace. Gorily se o nic neperou, žijí pohodovým způsobem života listožravého lidoopa a nemají si - z našeho pohledu - tolik o čem povídat.
