Kdo jsou aškenázští Židé
„Aškenázští Židé“ – to spojení už zřejmě každý někdy slyšel. Co si však pod pojmem „Aškenaz“ a „aškenázští Židé“ představit?
Se slovem Aškenaz se poprvé setkáváme v Bibli – v První knize Mojžíšově a dále v knize Letopisů. Na obou biblických místech se jedná o jméno pravnuka obecně známějšího Noa. V jiné knize Bible, proroka Jeremiáše, je zase Aškenaz uveden jako název království na hranicích Arménie a horního toku Eufratu. Je tedy pravděpodobné, že na tomto území žil stejnojmenný národ.
V raně středověké hebrejské literatuře se ovšem jako Aškenaz označuje oblast Porýní s jejími židovskými obcemi Špýr, Mohuč, Worms a Kolín nad Rýnem, které tvořily jádro německého židovstva. Aškenazem se také ve středověku nazývaly oblasti východní Francie, například Mety a Štrasburk. V komentářích slavného komentátora Bible Rašiho v 11. století se německé glosy označují hebrejským termínem „lešon aškenaz“ čili „německý jazyk“ a později se název Aškenaz rozšířil i do oblastí a zemí, kam němečtí Židé přicházeli. Zeměmi Aškenazu se tak staly Čechy, Morava, Litva a Polsko.
Občas se je možno setkat s názorem, že aškenázští Židé nejsou potomky palestinských Židů, kteří se dostali do Evropy za dob římského impéria, ale Chazarů, z nichž část konvertovala v 8. století k judaismu. Toto mínění ovšem neodpovídá vědeckému historickému bádání - přímou vazbu aškenázských Židů na původní vlast a jejich věrnost duchovnímu odkazu starověkého Izraele nelze zpochybnit.
Aškenázští Židé byli ochotni položit životy své i svých rodin jako mučedníci víry, jak se to například stalo během první křížové výpravy roku 1096. Aškenázští učenci věnovali velkou pozornost studiu Talmudu a komentování svatých textů. Z mnoha velkých osobností z tohoto okruhu připomeňme alespoň některé.
Rabi Geršom ben Jehuda zvaný Světlo diaspory, který žil na přelomu 10. a 11. století, byl autorem řady důležitých ustanovení - například zákazu bigamie, povinnosti dodržovat listovní tajemství či zákazu rozvodu manželství bez souhlasu ženy. Již jsme zmínili rabína Rašiho, vynikajícího komentátora bible a Talmudu. Díky jeho glosám neupadla v zapomnění mnohá starofrancouzská slova. Nelze opomenout ani Rašiho vnuka zvaného rabenu Tam, který byl uznávanou rabínskou autoritou, nebo jeho bratra rabiho Šmuela ben Meira, známého pod zkratkou Rašbam. Vynikajícím talmudistou v aškenázském prostředí byl ve 13. století rabi Meir z Rotenburgu.
V 16. století se středisko aškenázské učenosti přeneslo i do Čech a s ním i jazyk jidiš neboli židovská němčina. „Jidiše tajč“ vznikající v oblasti Porýní od 9. do 12. století, plod aškenázského židovstva, přitom zůstala až do dneška živým jazykem.
Autor je izraelský rabín.
