Kde hledat kořeny ateismu?
Průzkumy veřejného mínění opakovaně tvrdí, že Česko je jedním z nejateističtějších států světa. Někteří glosátoři v tom hledají příčiny řady vysoké míry negativních společenských jevů, jako např. korupce, rozvodovost, hospodářská kriminalita apod. Jiní upozorňují, že hojně rozšířený ateismus není ani českým specifikem, ani následkem dříve vnucované komunistické doktríny. Kde tedy hledat jeho kořeny, o tom je příspěvek Jakuba Šišky.
Ateismus je pojem sice všeobecně rozšířený, ale těžko uchopitelný. Lidé se k němu uchylují z různých důvodů – např. protože je pro ně víra v Boha neslučitelná s vědeckým poznáním, protože je neuspokojují odpovědi církví na základní životní otázky, protože údajný dobrý Bůh dopouští tolik zla ve světě. Za ateisty se většinou pokládají i ti, pro které je otázka existence Boha nezodpověditelná nebo je jednoduše nezajímá. Takoví lidé byli na světě vždy, upozorňuje děkan teologické fakulty jihočeské univerzity Tomáš Machula.
„Už ve Starém zákoně máme v žalmu tu známou větu: ‘Bloud si v srdci říká, že Bůh není.‘ Kdyby tedy už ve Starém zákoně, tedy ve staletích před Kristem, nebyli tito tzv. bloudové, tak by nemělo smysl, aby žalmista takovýto žalm zpíval. Podobně v křesťanských dějinách máme celou řadu teologů, filosofů i církevních představitelů, kteří se k ateismu vyjadřují, a to jak ve starověku, tak ve středověku, tak v novověku – tam toto téma hodně nabývá na důležitosti.“
Významný přelom v otázce víry v Boha představuje osvícenství. S rozvojem vědeckého poznání a průmyslových vynálezů nahrazují osvícenci víru v Boha vírou v lidský rozum. Smysl života nevidí v posmrtné spáse, ale v důstojném životě na Zemi. Lidský rozum dokáže podle nich sám vyhodnotit, co je dobré a co zlé. Dědictví, které po sobě osvícenství zachovalo, je dodnes rozporné, říká Tomáš Machula.
„Na osvícenství jsou velice pozitivní stránky, jako např. začátek jakéhosi sociálně laděného státu, na společenské úrovni řešená charitativní činnost, důraz na rozum. Ale to zásadní a problematické je, že se člověk postavil na první místo, na špičku hierarchie celého univerza. Udělal ze sebe Boha, postavil se na jeho místo.“
Nová vlna ateismu přichází ve 20. století, zejména v souvislosti s druhou světovou válkou. Její hlavní tezi lze shrnout do otázky: Jak by mohl existovat Bůh, když je na Zemi tolik zla. Např. český spisovatel židovského původu Viktor Fischl se otevřeně přiznával k tomu, že jeho víra v Boha ztroskotala na šesti milionech nevinných lidí, kteří zahynuli v plynových komorách. I mnozí teologové připouštějí, že nad takto položenou otázkou jsou bezradní. V 21. století tedy zůstávají víra a nevíra rovnocennými protiklady, které nemají na rozumové úrovni řešení.
