Kavanův gambit

Ministr zahraniční nevypadal zrovna jako elegantní génius, když oznamoval, že generální sekretář ministerstva Karel Srba rezignoval v důsledku pochybení, kterých se údajně dopustil při přípravách a provedení pronájmu tzv. "Českého domu" v Moskvě soukromé firmě.

Ministr Kavan v tu chvíli vypadal spíše jako ti studenti z reklamy na jeden oblíbený nealkoholický nápoj, v níž se pan profesor před celou třídou rozčílí, že kdosi vybral všechny lahve ze školního automatu. Když se nikdo nechce přiznat k tomu hroznému činu, přičemž každý ze studentů schovává láhev oblíbeného nápoje kdesi pod lavicí, pan profesor řekne: "Dobrá, jste všichni vyloučeni!". Načež vstane jeden ze studentíků a v jakémsi záchvatu kamarádství vezme vinu na sebe, řka: "Já to byl!" O chvíli později se z lavice zvedne i jeden z jeho kolegů, zadívá se na onoho hrdinu a pevným hlasem potvrdí: "Ano, byl to on!" A pak už celá třída hodí vinu na toho jediného nešťastníka.

Ministr Kavan měl ve tváři přesně ten výraz studenta, který bez mrknutí oka potvrzuje, celkem spokojen s vývojem situace, že padouchem byl někdo jiný… Ať to bylo s "Českým domem" v Moskvě jakkoli, nějaký obzvlášť čistý štít si šéf resortu zahraničních věcí stejně neodnáší. I kdyby nakrásně všechna vina padala skutečně jen a jen na kontroverzního pana Srbu, přičemž okolnosti celé kauzy dosud vyšetřuje jak generální inspekce ministerstva zahraničí, tak policejní Služba pro odhalování korupce, vypovídá tento případ přinejmenším o tom, že pan ministr má hodně malý přehled o tom, jak pracuje jeho úřednický aparát. A tato okolnost, totiž chod jeho administrativy, bezpochyby spadá do ministrových kompetencí.

Dá se s úspěchem pochybovat o tom, že v této kauze (a uvidíme, možná i v jiných případech) je někdejší generální sekretář tím jediným osamělým padouchem, kterému se úspěšně (až do chvíle, kdy celu věc zveřejnili novináři z Mladé Fronty Dnes) dařilo klamat nejen všechny zodpovědné ministerské podúředníky, ale i jeho hlavního nadřízeného.

Osamělí střelci, jak známo, hrají důležitou roli v dějinách různých demokracií, a ruku na srdce, je to vždy role velice zpochybňovaná. Nemám na mysli jen proslulé atentátníky, kteří svými činy zásadním způsobem ovlivnili určité dějinné fáze vývoje například americké demokracie.

I v našich zeměpisných šířkách máme jistou, i když zdaleka ne vražednou, analogii k tomuto fenoménu - jsou jimi proslulí osamělí a altruističtí sponzoři, kteří v nákupních taškách nosí na sekretariáty politických stran miliónové peněžní dary. Osamělým střelcem je svým způsobem i někdejší sekretář ODS Libor Novák, který na sebe vzal zodpovědnost za stranické daňové nesrovnalosti, a to na památné tiskové konferenci, kde výrazy tváří jeho stranických kolegů nebyly nepodobné výrazu tváře ministra Kavana, komentujícího rezignaci pana Srby.

V rezignačním dopise uvádí pan Srba některá svá pochybení při přípravě smlouvy o provozování Českého domu, přičemž kromě okolnosti, že jaksi vynechal proces vnitroresortního připomínkového řízení, považuje za svou hlavní chybu to, že dal ministru Kavanovi k podpisu smlouvu, kterou připravila táž právní kancelář, která zastupuje i druhou stranu smluvního vztahu.

Kdyby to nebylo v zásadě komické - totiž ona geniální jednoduchost, spočívající ve faktu, že všechno vyřídí jedna právní kancelář - vypovídalo by to spíše o tom, že strůjci nepovedené smlouvy o pronájmu Českého domu v Moskvě považují zbytek světa za, promiňte ten výraz, strmící blbečky.

Vždyť právě okolnost, že tatáž právní kancelář zastupuje jak ministerstvo, tak i soukromého provozovatele je v podstatě analogická justičním zvěrstvům, která se děla v padesátých letech při politických procesech v téhle zemi. Tehdy, v rámci rychlého a správného vedení procesu - pravda, z pohledu totalitní komunistické moci - býval soudce v procesu zároveň také žalobcem.

Ani se nechce věřit, že by toto právní povědomí přetrvalo u některých vysokých státních úředníků až do dnešních dnů.

Nicméně formulace, kterou se ministr Kavan pokusil vyzdvihnout jistým způsobem morální profil Karla Srby, vypovídá cosi o tom, že známé heslo poradce ve věcech manželských trablů Dr. Plzáka - totiž: "Zatloukat, zatloukat, zatloukat…" je použitelné i ve vrcholové politice. Ministr Kavan na tiskové konferenci řekl (cituji podle středečního Práva): "Vzhledem k tomu, že generální sekretář Karel Srba rezignuje především proto, že způsobil svému ministru značné mediální a politické problémy, a ne proto, že by třeba porušil zákon nebo způsobil českému státu nějakou škodu, tak musím konstatovat, že zvedl laťku pro české státní úředníky nezvykle vysoko." Konec citátu. Vzhledem k tomu, že ministr Kavan není ani policejním úředníkem ze Služby pro odhalování korupce, ani soudce, který by na základě shromážděných informací posoudil míru viny pana Srby, je s podivem, s jakou lehkostí může podobné věci veřejně vyhlašovat.

V jednom má ministr Kavan pravdu. Pan Srba svou rezignací zvedl laťku pro české ministerské úředníky hodně vysoko. Platí to ovšem i pro ministra Kavana. Uvidíme, jak se tah s obětováním vysoké figury z ministerstva projeví v dalších fázích celé partie…

ČRo 6 / RSE 28. března 2001

Napište nám, co si o tom myslíte VY: rse@cro.cz