Karel Jaromír Erben

Kytice (MP3)
Tři zlaté vlasy děda Vševěda (MP3)
Zlatá jablka a devět pávic (MP3)
Zlatovláska (MP3)

7. listopadu 1811 se v Miletíně ševci a sadaři Janu Erbenovi a jeho ženě Anně narodili synové Karel a Jan. Jan po několika týdnech zemřel. Nemoci a smrt nejbližších Karla budou provázet celý život.

Už v miletínské škole introvertní hoch projevil nadání k hudbě i studiu. Nejprve studoval v Hradci Králové, pak si na pražské univerzitě zvolil studium práv. Jeho hlavním zájmem se však stala historie, k níž ho přivedla spolupráce s Františkem Palackým. Na pražské univerzitě se sešla výrazná generace mladých literátů (mj. Karel Hynek Mácha).

Erben přijal vlastenecké jméno Jaromír a intenzivně se účastnil pražského literárního a divadelního života. Napsal divadelní hru Sládci a publikoval první baladu Poklad (1838). Na svých cestách do archivů a s pomocí přátel začal systematicky sbírat lidovou slovesnost.

Pracoval jako úředník českého muzea a Matice české, v revolučním roce 1848 překládal zákony do češtiny a po Karlu Havlíčku Borovském převzal redakci vládních Pražských novin. Až v roce 1851 získal stálé místo archiváře hlavního města Prahy, jež jeho rodinu konečně finančně zabezpečilo.

Věnoval se vydávání historických pramenů, staročeských literárních památek a sbírek písní a pohádek. Roku 1853 pak vydal svou jedinou básnickou sbírku – Kytici. Zemřel 21. listopadu 1870.

Erbenovým celoživotním zájmem byla folkloristika. Už od dob studií sbíral lidové písně, lidovou poezii a pohádky (vydal mj. Písně národní v Čechách, 1841–1845, Prostonárodní české písně a říkadla, 1864, Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských, 1865).

Z lidových textů chtěl po vzoru bratří Grimmů rekonstruovat obraz prapůvodního mýtu a odhalit v něm hodnoty dávné společnosti. Základní principy fungování lidského společenství řešil také ve své literární tvorbě, v baladách, které soustředil do sbírky Kytice z pověstí národních (1853). Baladu chápal jako básnický útvar zrcadlící nadosobní řád. Jeho porušení znamená tvrdý trest, jemuž je možné se vyhnout upřímnou lítostí nad svými činy.

Ve svých baladách Erben záměrně užívá jazyk a rytmizaci folklorní poezie, ve snaze o nadčasovost však stírá místní ráz svých předloh (pověstí, legendy, pohádky). Jeho básnický výraz je střídmý a přesný. I proto sbírka Kytice představuje jeden z vrcholů české literatury.