K čemu vede zakazování mítinků DSSS?
Už několik měst, nedávno například Ústí nad Labem, zakázalo květnový předvolební mítink Dělnické strany sociální spravedlnosti (DSSS), jež je úzce spojena s Dělnickou stranou o jejímž zrušení rozhodl v únoru Nejvyšší správní soud. Shromáždění již dříve na tomtéž místě oznámila ODS, stojí v rozhodnutí. Ze stejných důvodů shromáždění DSSS zakázalo také Kladno. Akci DSSS před nedávnem zakázal i Městský úřad v Táboře. Zdůvodnil to mimo jiné právě tím, že DSSS je pokračovatelkou rozpuštěné Dělnické strany, kontinuitu stran podle něj dokládají třeba internetové stránky.
DSSS poté odeslala k českobudějovickému krajskému soudu žalobu na město Tábor a soud poté rozhodnutí radnice zrušil. Rozhodnutí Tábora podle verdiktu postrádalo důkazy, které by zákaz akce odůvodnily. „Má-li být zpochybněn účel shromáždění, musí být provedeny důkazy. Pokud nelze získat či provést důkazy přímé, půjde o zhodnocení důkazů nepřímých. ... Povinností správního orgánu je pak své důkazní břemeno obhájit i před soudem," uvedl soud v rozsudku. Městský úřad podle soudu rozhodl „na základě účelově vybraných překroucených a z kontextu vytrhaných částí platné judikatury". Ve svém rozhodnutí táborská radnice neprokázala skutečný „závadný účel shromáždění". Zákaz shromáždění postavil Tábor jen na subjektivním hodnocení, dodal soud.
Soudci uvedli, že svolavatelem zakázaného shromáždění je právnická osoba odlišná od Dělnické strany. „Pro posouzení věci není podstatné, zda mezi těmito subjekty existuje nějaká spolupráce, personální propojení či jsou ve vedení obou stran stejní lidé," uvádí soud ve svém rozhodnutí.
„Verdikt Krajského soudu v Českých Budějovicích je výchovným políčkem nejen táborské aroganci, ale jasným vzkazem i všem úředníkům, kteří si zákony a svobodu slova vykládají pokřiveně s totalitním myšlením," tak podle očekávání reagoval volební lídr DSSS a předseda Dělnické strany Tomáš Vandas.
Soud rozpustil Dělnickou stranu rozhodnutím ze 17. února. V programu, idejích a symbolech strany nalezl xenofobní a šovinistické prvky, rasistický podtext a návaznost na nacionální socialismus. Strana podle soudu podněcuje k násilí a usiluje o radikální změnu demokratického zřízení. Podle verdiktu také uměle vytváří pocity ohrožení, třeba ze strany cizinců a imigrantů.
Městu se podle soudu nepodařilo prokázat, že oznamovaný účel shromáždění je jiný, než bude ve skutečnosti. Nepředložilo konkrétní důkazy, které by jeho tvrzení dokazovaly, a to i ve svém tvrzení, že DSSS je přímým pokračovatelem Dělnické strany.
Všechny tyto kauzy svědčí o jednom: Za dvacet let po pádu totality a postupném nastolování a osvojování si demokratických standardů jsme si stále nedokázali poradit s tím, když výhod a předností demokracie, především svobody slova s shromažďování využije skupina či hnutí, jež ve své nejvlastnější podstatě o svobodu jako takovou vůbec neusiluje. Dělnická strana i její pokračovatelka DSSS je vcelku standardní extremistická strana, která využívá několika faktorů: předně pohodlí pobytu v opozici. Nenese za svá slova žádnou jmenovitou odpovědnost, a proto může říkat, co chce, využívat toho nejbanálnějšího populismu, pokud přesně ví, koho oslovuje. A to Vandasova strana opravdu ví dobře: Oslovuje nespokojené s vývojem demokracie, s nepořádky, které jsou jejím průvodním jevem, navíc u nás násobeným lidskými chybami, mnohdy charakterovými vadami politických lídrů dominantních stran, kteří nejsou pro mnoho lidí zárukou, že to, co oni představují, je ta demokracie, kterou jsme si před 20 lety představovali. Každá extrémistická politická síla, ať už to byla v roce 1917 bolševické hnutí či o šestnáct let později němečtí nacisté, vychází z chyb a přešlapů svých demokratičtějších předchůdců, ať už to byl Kerenskij či výmarská republika. Hlavním a vlastně jediným argumentem takových extremistů je slib zavést pořádek. Čím větší je v zemi nepořádek, tím větší počet lidí na tento recept slyší. U nás je to – soudě podle výsledku eurovoleb – relevantní 1%, což není málo. Vandasovce to posunulo ke státnímu příspěvku, platíme si jej tedy ze svých daní.
Je krajně nerozumné zakazovat této straně mítinky, a to pod jakkoli bohulibou záminkou. Zákazy, restrikce, perzekuce, zatýkání, pouliční potyčky, to je pravé území pro extremisty, tam se dokonale zviditelní a naše média tomu ráda poskytnou titulní strany. Navíc si lídři strany nad své hlavy nakreslí svatozář těch, co trpí za své přesvědčení. A to už začíná být opravdu nebezpečné.
Cesta je jediná: chceme-li Dělnickou stranu a podobná uskupení obnažit, dejme jim slovo. Ať svobodně řeknou, co mají na jazyku. Teprve ve svobodné diskusi vynikne skutečný obsah jejich rétoriky, a soudný občan si pak dokáže svobodně, a já věřím, že i rozumně vybrat.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.
