Judaismus a možnost mimozemského života
Existuje život na jiných planetách? Tuto otázku si kladou nejen vědci, ale dlouhá staletí se nad ní zamýšleli - a dodnes zamýšlejí - věřící všech vyznání. Patřil k nim i význačný židovský učenec několika posledních desetiletí, izraelský rabín a autor mnoha knih o nejrůznějších aspektech judaismu, Arje Kaplan. Z jeho textu o vztahu judaismu k možnosti mimozemského života jsme vybrali několik hlavních myšlenek.
Jednou ze základních tezí judaismu je, že svět byl stvořen kvůli člověku, pro něj. Talmud již před tisíci lety na jednom místě uvádí, že ve sledovatelném vesmíru existuje 10 - 18 hvězd a dodává, že byly stvořeny pro člověka. Můžeme se samozřejmě ptát, proč by právě člověk, žijící na nevelké planetě zvané Země, měl být středem vesmíru? K tomu je možno uvést, že pro nekonečného Boha jsou pojmy velikosti a množství nevýznamné. Lidský mozek je bezesporu mnohem složitější než největší galaxie, obsahuje více informací než celý pozorovatelný, neživý vesmír. Ten však má pro člověka přesto svůj velký význam. Podle dodnes respektovaného, středověkého židovského učence Maimonida může člověk pochopit velikost Boha a zakusit před Ním bázeň, pokud si uvědomí nekonečnou velikost vesmíru a vlastní nicotnost. Člověk si tak bude lépe vědom i svého poslání na Zemi: sloužit Bohu mravnými činy, být Stvořiteli odpovědným partnerem a pomocníkem.
Co se týče vlastní existence mimozemského života, židovská tradice nabízí různé názory. Podle náboženského filosofa Chasdai Crescase, který žil v 15. století ve Španělsku, nelze existenci jiných světů vyloučit. Na podporu svého tvrzení cituje z Talmudu, kde se píše, že "Bůh putuje 18 000 světy", a připomíná rovněž výrok 145. žalmu. V něm se uvádí, že Boží království je "královstvím všech světů".
Opačný názor zastává rabínská autorita 14. století Josef Albo, který se opírá o základní tezi judaismu, že svět byl stvořen pro člověka. Protože je tomu tak, žádná další bytost žijící ve vesmíru nemůže mít svobodnou vůli případně takové bytosti sloužit. Z toho podle Josefa Alba vyplývá, že pro stvoření dalšího života mimo planetu Zemi nebyl důvod.
Mezi těmito dvěma krajními názory stojí výrok Pinchase Elijaha ben Meira, autora díla "Kniha smlouvy" z konce 18. století: Mimozemský život existuje, ale stvoření mimo Zemi nemají svobodnou vůli. "18 000 světů", o nichž hovoří Talmud, jsou podle zmíněné knihy obydlenými fyzickými světy, avšak neměli bychom očekávat, že stvoření se zde podobají stvořením na Zemi.
Podobně o existenci mimozemského života hovoří i jedno ze základních děl židovské mystiky, Zohar, které vzniklo ve 13. století. Jeho předpokládaný autor Moše z Leonu zde hovoří o sedmi světech, které jsou sice domovem inteligentních bytostí, ale ty nemají svobodnou vůli, a tedy ani mravní odpovědnost. Ta byla dána výhradně člověku spolu s Tórou a je to právě tato vznešená, na první pohled neviditelná vlastnost, jež člověka činí jedinečným v celém vesmíru.
Na Zohar navazující dílo Tikunej Zohar tuto tezi rozvíjí pozoruhodným způsobem. Zmínku o 18 000 světech z Talmudu dává do souvislosti s výrokem proroka Ezechiela, který hovoří o "18 000 kolem Boha". Těmito "18 000" mají být podle Tikunej Zohar spravedliví neboli cadikim, kteří po příchodu Mesiáše budou těmto světům vládnout. Budou zde učit Tóru a duchovně vést jejich obyvatele. Mystická tradice současně naznačuje, jak spravedliví cadikim těchto světů dosáhnou. S odkazem na talmudskou diskusi nad veršem z knihy proroka Izajáše praví, že cadikim se "vznesou na křídlech jako orlové". Jinými slovy: Tito spravedliví dokáží opustit planetu Zemi. A kniha Zohar je v tomto ohledu ještě výmluvnější, když praví: "Bůh jim dá křídla, aby létali celým vesmírem."
Tyto výroky svým způsobem předjímají kosmické lety. V každém případě židovská mystika soudí, že cesty do vesmíru třeba považovat za jedno ze znamení, která ohlašují dobu Mesiáše.
