Jiří Guth-Jarkovský: Vzpomínky na první moderní hry olympijské (10. 8. 1936)

Jiří Stanislav Guth-Jarkovský (1861–1943), známý autor prací o etiketě, do mikrofonů československé rozhlasové společnosti Radiojournal příliš často nepromlouval. Výjimku představuje rok 1936, kdy se zapojil do vysílání spojeného se zimními olympijskými hrami v Garmisch-Partenkirchenu, a zvláště s jejich letní verzí v Berlíně. Pro tento úkol byl skvěle predisponován, neboť dlouhá léta působil v Mezinárodním olympijském výboru, v letech 1899–1900 spoluzakládal jeho českou odnož a roku 1896 osobně navštívil první moderní olympiádu v řeckých Aténách. Pro posluchače právě na tuto událost o čtyřicet let později hned dvakrát zavzpomínal. První jeho vystoupení 6. ledna 1936 zachycuje i výše uvedená digitálně restaurovaná fotografie, jediný portrét Guth-Jarkovského uložený v Archivu Českého rozhlasu. Druhý vzpomínkový projev, který pronesl v době, kdy vrcholila berlínská olympiáda (1. – 16. 8. 1936), je možné si poslechnout v rubrice Dějiny do uší. Guth-Jarkovský zde vypráví o organizaci a atmosféře aténských her, které zároveň porovnává s právě probíhajícími hrami v Berlíně. Rozdíly spatřuje v daleko silnější státní podpoře, jíž se berlínské olympiádě dostalo, a v její lepší organizaci a nesrovnatelně vyšší účasti sportovců i sportovních funkcionářů.

Zmíněné rozhlasové vystoupení Gutha-Jarkovského bylo součástí širšího vzdělávacího a uměleckého vysílání, jež berlínské hry doprovázelo. O historii olympiád ve starém Řecku tehdy ve svých přednáškách promluvili sportovní organizátor Josef Gruss a středoškolský profesor latiny František Ševčík. Radiojournal navíc do podoby rozhlasové hry Olympijská ratolest adaptoval román polského spisovatele Jana Parandowského Dysk olimpijski, popisující atmosféru antických řeckých her v Olympii. Právě z tohoto města vyrazila 20. července 1936 do Berlína štafeta s olympijským ohněm, o jejíž cestě československý rozhlas referoval. Pozornost si vysloužil zvláště moderní šedesátitunový vůz německého rozhlasu, vybavený krátkovlnnými vysílači a snímacím zařízením pro pořizování desek, který celou trasu dokumentoval. Štafeta s olympijským ohněm proběhla 30. července Prahou, kde byl vedle československých reportérů přítomen také jejich slavný americký kolega William „Bill“ Slater. Ten po jedenácté hodině večer odvysílal z olympijské slavnosti na Staroměstském náměstí přímou reportáž pro americký rozhlas.

Jádrem tehdejšího vysílání se však přirozeně stala samotná sportovní zápolení. Berlínská olympiáda se stala jednou z největších mediálních událostí třicátých let: o jejím průběhu informovali novináři z téměř celého světa a sportovci byli poprvé zachyceni kamerami na barevný materiál. Podmínky pro sportovce byly v Berlíně skvělé – nacisté chtěli světu dokázat vysokou hospodářskou a technologickou úroveň, které Velkoněmecká říše za tři roky jejich vlády dosáhla. Pro potřeby rozhlasových reportérů byla v Berlíně vystavěna samostatná ústředna s množstvím přípojek pro mikrofony a kabelovým spojením k jednotlivým sportovištím, tlumočnickým studiím a výkonným vysílačům. Rozhlasoví pracovníci však mohli svou reportáž odvysílat do vlasti také pomocí vysílacích zařízení umístěných v jednom ze sedmnácti menších studií. Československý rozhlas vyslal do Berlína dvojici sportovních zpravodajů, a to Jana Lišku a legendárního Josefa Laufera. Především Lauferův hlas v první polovině srpna 1936 vítal posluchače u dílčích přímých přenosů, shrnujících odpoledních sportovních reportáží a večerního olympijského zpravodajství.

(Text tohoto článku vyšel původně v červnu 2021 na stránkách časopisu Dějiny a současnost, a to v rubrice Dějiny do uší, která si klade za cíl popularizovat meziválečnou rozhlasovou historii v českých zemích.)