Jeden za všechny, všichni za jednoho, říká o životě v kibucu Izraelec
Jestli tradiční Izrael v obecném povědomí ztělesňuje Tóra, Svatý Chrám a očekávání Mesiáše, v případě moderního státu Izrael by to mohla být třeba silná občanská armáda, alija nebo kibucy, kolektivní zemědělské osady, které dokázaly zúrodnit pouště a zajistit Izraeli obživu.
Jeden za všechny, všichni za jednoho – takovým citátem ze Tří mušketýrů přibližuje Udi Peled zásadní principy kibucu. Tedy zemědělské komunity, ve které její členové žijí a hospodaří se společným majetkem.
Udi Peled je dlouholetý představený kibucu Ramat Jochanan na severu Izraele, jednoho z nejstarších v zemi. Energický Izraelec má české kořeny, historické i ekonomické vzdělání, ale hlavně nefalšovanou náturu kibucníka.
Kibuc, jeden ze symbolů nového Izraele, pomohl vybudovat moderní stát. A ani dnes těchto celkem 280 funkčních komunit nijak nezaostává.
„I když populace kibuců tvoří 1,7 % veškerých obyvatel státu Izrael, přesto se podílí na 40 % národní zemědělské, 10 % průmyslové produkce a kibucy také přispívají až 10 % elektrické energie, většinou z obnovitelných zdrojů.“
Přínos těchto komunit není jen ekonomický, společenský i bezpečnostní, ale také kulturní: jde o svého druhu obnovu tradičních historických hodnot, tak jak jsou popsány v Tóře.
„Mnoho židovských svátků je spojeno s půdou, setím a slizní. A po dvou tisíciletích máme v našich kibucech opět pole a sady, takže můžeme obnovovat všechny tradiční zvyklosti s nimi spojené. Ne jako v diaspoře, kde po staletí nemohli Židé půdu ani vlastnit.“
Kibucy, stejně jako celý svět, se v posledních letech proměňují.
„V původních kibucech bylo pravidlem, že každý přispívá vším, čím přispět může, a za to dostává vše, co potřebuje. V těch nových se každý stará více o sebe. Každý má svůj plat, ale také za sebe musí řadu věcí zaplatit.“
Přesto kibuc zůstává stále jednou velkou rodinou, kde solidarita a vzájemná pomoc stojí na prvním místě.
„V kibucu se rodíme i umíráme. Znám všechny své sousedy a přátele po mnoho let a nedokážu si představit situaci, v níž by můj bližní byl v nouzi a já mu nepomohl.“
Také proto věří Udi Peled ve skromnou, ale přesto dlouhou a světlou budoucnost těchto komunit.
„Kibuc zůstane relativně malým společenstvím několika stovek lidí, kteří společně budou o sobě rozhodovat systémem přímé demokracie, tak jako kdysi ve starých Athénách.“
Často zažitý mýtus o tom, že kibuc představuje určitou formu komunismu, ale jeho vedoucí odmítá.
„Upřímně: Vlastně ani nevím, co komunismus je. Vím, ale že kibuc není komunistické společenství. Je založen na spolupráci a kooperaci. To znamená, že se lidé semknou, aby dosáhli lepších výsledků. Stejně jako čtyři mušketýři: jeden za všechny, všichni za jednoho.“
Uzavírá Udi Peled.
Která osobnost rudolfínské Prahy má na náhrobku reliéf husy? A kdo uměl ve starém Izraeli psát? Celý pořad Šalom alejchem si kdykoli poslechněte v našem audioarchivu.
