Jed z Judeje

27. září 2008

Mnichovská dohoda, jejíchž sedmdesáti let v těchto dnech vzpomínáme, znamenala pro Čechy ztrátu území a také naprostou deziluzi. Než se Hitler dostal k tomuto bodu, upevňoval celá léta postupně svoji moc. Nacisté nakonec zasahovali do všech sfér života společnosti. Jaký byl jejich vztah k církvím?

Drtivá většina Němců třicátých let minulého století byla věřících. Německo bylo v zásadě rozděleno do dvou táborů: menšího katolického a většího evangelického. A tak sice z nacistických kruhů zaznívalo, že křesťanství je "jed z Judeje" a podobné výrazy, ale Hitler si rozhodně nemohl dovolit poštvat proti sobě tak obrovskou sílu lidí. K tomu historik Jan B. Uhlíř z Vojenského historického ústavu Praha dodává:

"Krátce poté, co se dostal k moci, po lednu 1933, konstatoval zcela veřejně, že obě konfese, jak katolickou, tak evangelickou, bere jako státotvorný prvek. Tím vyrazil těm, kteří se v církvích začali bát tlaku NSDAP, meč z ruky. Když budeme hovořit o tom, jestli se někdo zapletl nebo nezapletl s nacismem, na první pohled z toho bohužel vycházejí v Německu hůře evangelíci. Na druhou stranu šlo Adolfu Hitlerovi i o to, aby se nějakým způsobem dohodl s Papežským stolcem. Vyšla z toho jistá dohoda - Říšský konkordát, který byl uzavřen mezi Vatikánem a Berlínem v polovině roku 1933. V něm německá strana specifikovala, jakým způsobem se bude chovat ke katolické církvi, a Papežský stolec s tím v podstatě souhlasil. A tady začínal ten zásadní problém: katoličtí kněží museli přísahat věrnost Říši."

Třebaže v německých poměrech má takovýto akt fatální sílu, mnozí duchovní si přísahou nenechali svázat ani ruce, ani duši. Nejvýraznějším příkladem je biskup Clemens August von Galen, známý jako Lev z Münsteru, velký a nebojácný kritik Hitlerova režimu. Uprostřed válečné doby v létě roku 1941 zazněla jeho kázání, která později vstoupila do dějin: protestoval proti vynucenému uzavření klášterů a proti zatčení řeholníků. Důrazně mluvil proti deportaci a ničení lidského života, proti nacistické euthanasii duševně postižených. Slova biskupa Galena hluboce zasahovala režim, který se proti osobnosti takové síly neodvážil vystoupit, i když jej považoval za jednoho z největších vnitřních nepřátel. Historik Jan Uhlíř konstatuje:

Biskup Clemens August von Galen

"Budeme-li mírně podsouvat německým katolíkům jistou míru rezignace, nebo i pronacistických sympatií, pak právě tento tzv. 'Lev z Münsteru' jim skutečně zachránil čest. Protože to, jak zpříma se postavil proti nacistickým hrůzám, je věc skutečně obdivuhodná."

Biskup von Galen nebyl jediný německý duchovní, který se nebál odsoudit veřejně nacistická zvěrstva. Bezesporu byl ale jediný, nad jehož projevy a kázáními řekl Winston Churchill: "Netušil jsem, že žijí i takoví Němci."

autor: ehů
Spustit audio

Více z pořadu