Jarmulka, kapele, kipa. Židovská pokrývka hlavy.
Jedním z výrazných znaků judaismu patrných na první pohled je nošení pokrývky hlavy. Kde však má tato zvyklost svůj původ? A jak je zdůvodněna?
Nosit pokrytou hlavu není přímo uloženo Písmem, i když Talmud tento zvyk židovských mužů z Písma vyvozuje. Prostovlasost je židovskou tradicí považována za druh nahoty, odsouzeníhodné porušení základních etických norem neslučitelné s "jirat šamajim" - bázní před Bohem. Hebrejské slovo "erva" překládané jako "nahota", má ve skutečnosti širší význam: je synonymem hanebného odhalování se, neslušnosti, nevhodného chování obecně.
V Páté knize Mojžíšově se slovo "nahota" vyskytuje ve spojení "ervat davar", překládaném jako "jakákoliv hanebnost". Židé se jí mají rozhodně vyvarovat, a proto Talmud píše, že mudrci nemají jít s nepokrytou hlavou ani několik kroků. Je ostatně známo, že v době jeruzalémského chrámu nosili kněží pokrývku hlavy na způsob turbanu, což bylo považováno za znamení úcty k Bohu.
Židé proto i dnes nosí pokrytou hlavu zejména při modlitbě, ale též při jídle. I tomu totiž judaismus přičítá duchovní význam, v zdánlivém protikladu ke skutečnosti, že potrava samou svou podstatou zvýrazňuje fyzické aspekty života.
Pokrývka hlavy má různé názvy. Slovo "jarmulka" se vžilo mezi aškenázskými Židy, tedy ve střední a východní Evropě. Výraz "kapele" běžnější mezi sefardskými Židy z jižní Evropy a severní Afriky je odvozen z italského označení pro klobouk - "cappelo". V moderní hebrejštině se pokrývce hlavy říká "kipa", což je označení pro malé kulaté čepičky připevněné na temeni.
Podle židovské tradice mají pokrytou hlavu nosit i ženy - ovšem až po svatbě. Talmud stanovuje, že vlasy vdané ženy musí být přikryté, když jde na veřejnost. Odráží se v tom představa, že vlasy jsou okrasou ženy a vdaná žena by svou krásou neměla vyvolávat pokušení cizích mužů. Věřící židovské ženy tak v minulosti nosily především šátky, ale nyní dávají spíše přednost kloboukům. Jak vidět, móda se nevyhýbá ani strohým náboženským předpisům.
