Japonské umění rychlého seku
Boj patří neodmyslitelně k životu na této zemi. Zvířata mezi sebou bojují o potravu, prostor, sexuální ukojení nebo postavení v tlupě. Lidé k tomu přidávají boj o hmotné statky, víru, vlast, hlasy voličů nebo etické a morální hodnoty. Boj však nemusí být jen bezuzdná rvačka nebo intrikánství. Pokud se mu dají jasná pravidla, může naopak člověka přivést k větší vnímavosti a porozumění vůči sobě i světu. To je i případ japonského umění rychlého seku.
Aby nevznikla mýlka: Bojové umění sloužilo vždy na prvním místě skutečně k boji, přesněji řečeno ke zneškodnění protivníka co nejmenším počtem chvatů nebo úderů. Třeba umění rychlého seku, tak zvané jajdó, není nic pro slabé povahy. První tasení je krycí a hned po něm následuje rozetnutí protivníka. Používá se v situacích nečekaného útoku, kdy není čas na rozumové posouzení situace. Trénink proto vyžaduje maximální koncentraci nejen v daném okamžiku, ale v zásadě pořád. Máme-li toho dosáhnout, musíme pracovat na neustálém zdokonalování mysli, říká Nakawa Kinji sensei, držitel 8. danu, tedy nejvyššího stupně, v této disciplíně.
Lze to chápat tak, že tréninkem rychlého seku nepacifikujeme pouze fyzického protivníka, ale i veškeré špatnosti vlastního srdce a duše. A je přirozené, že si k tomu přibere kaligrafii, čajový obřad a další prvky tradiční japonské kultury, doplňuje Tomáš Balada, organizátor japonských dnů v Česku.
Tomáš Balada: „Ten duchovní rozměr se dá nalézt v určité disciplíně, v tom, že trénujete denně a neustále se snažíte se zlepšovat. Souvisí to i s principem kaizen, který tady propagujeme: neustálé sebezdokonalování krok za krokem, pomaličku, od počátku až do konce života. Stáváme se tak lepším šermířem, lepším manažerem, lepší lidskou bytostí.“
Bojové umění, tanec nebo třeba pití čaje - co je pro nás obyčejná zábava, to je pro tradiční Japonce duchovní obřad. Bohužel, i do země vycházející slunce naplno vtrhla komerce, která starým tradicím nepřeje, prozrazuje mistr Nakawa.
Mladých lidí, kteří by se zajímali třeba o čajový obřad, je bohužel stále méně. Dokonce získal nálepku jakési dámské seance, která není dostatečně mužná. To je ale zásadní omyl, protože čajový obřad byl odjakživa obřadem samurajů. Naštěstí si získává tradiční japonská kultura stále větší oblibu na západě. V budoucnu tak není vyloučeno, že čajový obřad budou Japonce učit Evropané, kteří mezitím objeví jeho hodnotu, uvažuje mistr rychlého seku.
Japonské umění rychlého seku
