Jan Fingerland: Stal se Tibet demokratickou republikou?

Dalajláma tak završil proces, o kterém mluvil už několik let – totiž jmenování řádného premiéra. Tibetská exilová vláda sídlící v severní Indii už premiéry měla. Oproti novému uspořádání se však dosavadní praxe lišila přinejmenším ve dvou podstatných ohledech. Zaprvé je Lozang Sanggjä laik, není tedy mnich nebo náboženský učenec. A za druhé na něj dalajláma převedl téměř všechny své světské pravomoci s tím, že on sám bude činný už jen jako duchovní vůdce a jako neformální exilová hlava zatím jen fiktivního státu – totiž Tibetu, jenž je přes půl století pod správou Číny. Převod pravomocí na Lozanga Sanggjä je tedy politickou revolucí, protože exilový Tibet udělal velký krok k demokracii. Potíž samozřejmě je, že na volbě premiéra, podobně jako i tibetského parlamentu, se podíleli jen exiloví Tibeťané, tedy lidé žijící v Indii a dalších zemích. V těchto volbách hlasovalo řádově několik desítek lidí, zatímco na území historického Tibetu pod čínskou správou žije více než pět milionů Tibeťanů.

Vyvstávají dvě otázky. Zaprvé, proč k takovému kroku dalajláma přistoupil, a za druhé – jaký to bude mít efekt v blízké i vzdálené budoucnosti.

Motivace je celkem zřejmá. Dalajlámovi je sedmdesát šest. Nehodlá se sice zcela stáhnout z veřejného života, ale nestíhá už všechno – a hlavně, ví, že okamžik jeho smrti by se mohl stát zdrojem chaosu a nekonečných debat o jeho nástupci. Dalajláma má totiž před očima dvě velké nepříjemnosti tibetské politiky posledních let.

Zaprvé je to osud pančenlámy, který je – podobně jako dalajláma – považován za vtělení božstva, a o funkci se tedy rozhoduje nikoli volbou, ale určením dítěte, které se stalo novou inkarnací. Když v roce 1995, šest let po smrti předchozího pančenlámy našla mnišská komise jeho údajného nástupce, čínské úřady chlapce i s rodiči odvezli na neznámé místo. Namísto něj určila čínská komise jako skutečného pančenlámu jiného chlapce, který je navíc vychovávám pod přímým dohledem čínských úřadů. Pomineme-li ironii, že čínský komunistický režim zcela vážně určuje, kdo je skutečným vtělením božstva, zbývá tragická stránka věci. Nejen z hlediska obou mladých mužů, ale celého tibetského buddhismu, protože do jeho řad byl vnesen neřešitelný rozkol. Ten se může opakovat, až zemře současný dalajláma – Čína může příštího dalajlámu – nyní ještě nenarozeného chlapce – opět unést a zvolit si někoho jiného. Zvolením sekulárního a voleného představitele vlády se exilové tibetské úřady snaží nebezpečí čínského převzetí tibetské duchovní elity co nejvíce omezit. Dalajláma dokonce mluví i o možnosti příštího dalajlámu zvolit, proti čemuž čínské úřady také protestují.

Podobný je další incident týkající se jiného vysokého představitele tibetského lámaismu. V indickém sídle karmapalámy byly před časem nalezeny velké částky peněz včetně čínské měny. Vzniklo podezření, že tento muž je agentem čínské vlády – jeho útěk z Tibetu byl už před lety považován za překvapivě hladký. Sám karmapaláma tvrdí, že jde o dary věřících buddhistů – včetně čínských –, které byly určeny na výstavbu svatyně. Je možné, že mluví pravdu. Byla však zásadně narušena důvěra mezi samotnými exilovými Tibeťany, ale i důvěra indických úřadů k tamním Tibeťanům a také obyvatel vlastního Tibetu k Indii, která před více než půl stoletím nabídla uprchlému dalajlámovi a jeho lidem možnost vybudovat si v Dharamsále exilové centrum.

Ze situace kolem karmapalámy je nervózní indická vláda, protože odnož lámaismu, který karmapaláma představuje, má podél indicko-čínských hranic řetězec klášterů. Ty se nyní staly předmětem zvýšené pozornosti indické policie. Mezi Indií a Čínou totiž existuje spor o přesné vedení hranic. Čína indický stát Arunáčalpradéš označuje jako „Jižní Tibet“, tvrdí, že má být součástí jejího území a její jednotky opakovaně narušily hranici. Skandál kolem karmapalámy, jehož důvěryhodnost klesla, tedy také ohrožuje postavení dalajlámy, a i to vedlo k tomu, že nový světský premiér Lozang Sanggjä získal nové pravomoci. Otázkou zůstává, co tato změna politického systému bude znamenat. Skeptici tvrdí, že Sanggjä nemá dalajlámovo charisma a jako laik nebude mít ani respekt u tradičně založených Tibeťanů. Málo kdo ho také zná, a to nejen ve světě, který byl zvyklý na dalajlámu, ale dokonce ani v samotném Tibetu. Sanggjä byl také zvolen jen malou částí Tibeťanů, totiž částí těch, kteří jsou v exilu, a jeho legitimita může být snadno zpochybněna.

Sám Sanggjä je jinak nadějným politikem. Je mu třiačtyřicet a má vzdělání z Harvardovy univerzity, kde působí jako vědec. Ve Spojených státech žije už 15 let a i nadále tam zřejmě bude alespoň částečně sídlit.

Jeho cílem je mimo jiné reformovat tibetské exilové prostředí – tedy přebudovat systém školství a dalších služeb v indické Dharamsále, kde žije skoro dvě stě tisíc Tibeťanů uprchlých z původní vlasti. Chce také reformovat vládu, jež byla dosud převážně v rukou mnichů.

Neméně důležitá bude však jeho činnost zaměřená vůči Číně, která Tibet ovládá. Sanggjä už v minulosti mimo jiné dokázal zorganizovat řadu setkání mezi Tibeťany a Číňany – především akademiky. Dříve patřil k radikální organizaci, která žádala úplnou nezávislost Tibetu. Určitá část Tibeťanů totiž nesouhlasí s dalajlámovou takzvanou „střední cestou“, která žádá jen autonomii. Ve svém inauguračním projevu se Sanggjä k dalajlámově umírněné linii přihlásil, ale zároveň označil čínský postup v Tibetu za „kolonizační“ a obvinil Peking z ekonomického vykořisťování Tibetu a záměrné kulturní asimilace. Zdůraznil také, že se nepovažuje za nepřítele Číňanů, ale současné čínské politiky.

Čína dosud odmítala jednat s dalajlámou a zdá se, že bude odmítat hovořit i s jeho novým premiérem. A proti Čínské lidové republice je exilová tibetská reprezentace i nadále welterovou vahou. Vždyť navzdory dalajlámově celosvětové popularitě žádná země Tibet jako nezávislou zemi neuznává, a vliv Pekingu ve světě dále roste.

Tibeťané nicméně dělají, co mohou, a slovy nového premiéra je na nich, jestli budou žít a nebo se stanou muzeálním exponátem. Sám Lozang Sanggjä nikdy nebyl v Tibetu – narodil se už v Indii. Jen optimista by mohl věřit, že se ještě v tomto životě do vlasti svých předků někdy podívá.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.