Jak složení potravy ovlivňuje chování goril nížinných

29. květen 2009

Existuje relativně málo poznatků o denní aktivitě goril nížinných (Gorilla gorilla gorilla) ve srovnání s mnohem více zkoumanými gorilami horskými (Gorilla beringei beringei). Tým tří vědců (Shelly Masi, Chloe Cipolletta a Martha M. Robbins) se pokusil analyzovat denní aktivitu jedné habituované skupiny goril v Bai Hokou ve Středoafrické republice a zjistit, jak je aktivita této skupiny je spojená se sezonním pojídáním ovoce.

Obecně je denní aktivita ovlivněna celou řadou faktorů - takových jako velikost těla, schopnost trávení, dostupnost potravních zdrojů a klimatické faktory. Gorily horské v horském masivu Virunga žijí v unikátním životním prostředí, kde je dostupnost ovoce extrémně nízká, narozdíl od zelené vegetace, jež je hojná a dostupná v průběhu celého roku.

V posledních 10 letech se vědci zaměřili na studium goril nížinných, žijících ve zcela odlišných podmínkách, kde je hustota listové a bylinné vegetace menší a vegetace je rozptýlená. Naopak ovoce je běžně dostupné, ale s pravidelnými odlišnostmi v nabídce v závislosti na sezoně. V důsledku tedy gorily nížinné jedí mnohem více ovoce než gorily horské.

Gorily věnují většinu času potravě

I když se v poslední době mnoho týmů snaží zabývat ekologií a chováním goril, často jde jen o nepřímá pozorování, například zkoumání stop potravy nebo exkrementů. Přímá pozorování jsou sporadická u skupin, které nejsou plně habituovány (zvyklé na přítomnost lidí), lze je provést spíše u goril, navštěvujících mýtiny, či u jednotlivých samců.
V daném případě se jedná o skupinu z Bai Hokou, která se nachází v sektoru Dzanga v Národním parku Dzanga-Ndoki. V této lokalitě jsou patrné klimatické změny v průběhu roku. Suchá sezona je typická v období od prosince po únor, kdy spadne kolem 80 mm deště měsíčně. Září a říjen jsou měsíce s největším výskytem dešťů. Například v roce 2005 napršelo až 1773 mm srážek.

Pozorovaní se prováděla u habituované skupiny, která měla následující složení - stříbrohřbetý samec Makumba, čtyři dospělé samice, jeden dospívající černohřbetý samec, tři větší mláďata a čtyři menší. Tato skupina akceptovala delší přítomnost lidí ve vzdálenosti 10 až 13 metrů, ale oba samci často přicházeli blíž. Skupina byla pozorována téměř denně v průběhu jednoho roku. Aktivita skupiny byla popisována ve čtyřech základních kategoriích: potravní chování (pojídání potravy, zpracování potravy, přežvykování), přemísťování (chůze, běh, šplhání nesouvisející s potravou), odpočinek (sezení, spaní, čištění sebe sama) a sociální/jiné (sociální kontakty vevnitř skupiny nebo s jinou skupinou, hlasitá vokalizace, hra, ostražitost). Zároveň vědci určovali veškerá potrava, kterou gorily jedly.

Samec si bere to nejlepší - aby mohl skupinu ochránit

Tato skupina se většinu času, více než 60 %, věnovala potravě. Pak následoval odpočinek (přes 20 %), potom přemísťování v pralese (kolem 12 % času). Jenom velice málo času bylo věnováno sociálním a jiným aktivitám. Existují ale rozdíly v chování goril v průběhu roku. Jak se předpokládalo, gorily tráví méně času pojídáním potravy v sezoně s vysokým výskytem ovoce. To pravděpodobně souvisí s tím, že získávají více energie z této stravy. Také se v tomto období pohybují více po lese, což je pravděpodobně spojeno s nutností plody vyhledávat.

Samice při hledání potravy

Tak jako v jiných studiích goril, dospělý samec věnoval méně času jídlu a více času odpočinku než dospělé samice a nedospělá zvířata. Existuje několik možných vysvětlení tohoto chování. Například reprodukční status samic může vést k častějšímu výskytu potravního chování - samice potřebují více energie v období březosti a laktace, nedospělí jedinci potřebují více energie pro růst. Také pokud dominantní samec monopolizuje přístup k ovoci, samice, vyloučené z tohoto místa, potřebují více času na doplnění energie pojídáním méně kvalitní potravy nebo vyhledáváním alternativních zdrojů živin. A nakonec, dominantní samec investuje více času na kontrolu prostředí proti predátorům a zvyšuje soudržnost skupiny tím, že chrání mláďata od infanticidy (zabíjení mláďat) jinými samci nebo zabraňuje odchodu samic. Je pravda, že samice často pojídaly potravu až několik stovek metrů od skupiny. Stříbrohřbetý samec často obcházel celou skupinu s potravou v rukou a čekal na jedince, které zůstávali vzadu.

Ve volné přírodě není mnoho času na odpočinek

Studii popisuje článek v American Journal of Primatology.

autor: Marina Vančatová
Spustit audio
Projekt Odhalení