Jak jim tam teď je...
Neděle jako pondělí nebo pátek: pro lidi v některých částech republiky jsou tyto dny jeden jako druhý: plné smutku, slzí a deprese z toho, co napáchala voda. Ale také poznání, že lidé si pořád dokážou nezištně pomáhat. Mluvíme o tom s Pavlem Kalusem, koordinátorem humanitární pomoci Českobratrské církve evangelické.
Pavel Kalus: "Hned po povodních dostali mnohou pomoc. Úřady dobře zasáhly, poslaly dokonce i armádu a našla se také spousta rukou dobrovolníků, kteří pomohli. To určitě v té první fázi, kdy jsou lidé v šoku, nedovedou si představit, co bude dál, je jim velkou pomocí. Když o ně má někdo zájem, když je někdo vyslechne, když někdo přiloží ruku k dílu a pomůže jim uklidit jejich dům a zahradu kolem, které po této povodni byly velmi zdevastované. A pak dobrovolníci všichni odjedou a místní tam zůstanou a sám se přiznám, že si ani nedovedu představit, jak jim tam teď je..."
A to říká Pavel Kalus, který rozhodně neřeší problémy spojené se záplavami od stolu! Místa, kde se voda ukázala jako hodně zlý pán, poznal osobně. Diakonie Českobratrské církve evangelické vybudovala tři základny pro dobrovolníky: v Novém Jičíně, v Hodslavicích a třetí v Javorníku v Jeseníkách a z těchto tří míst vyjížděli pracovníci Diakonie s dobrovolníky pomáhat do okolí.
Pavel Kalus: "Jestli si dovedete představit, že máte dům, který byl vytopen... většinu věcí jste museli vyházet. Nábytek se rozklížil, koberec začal plesnivět a knihy a věci byly k nepotřebě. Možná i vaše elektrické zařízení - pračka byla pod vodou a nejde spustit, nemáte žehličku... máte vlastně holý byt. V něm máte mokré stěny, nedá se malovat, větráte. Dozvíte se, že je možno půjčit si vysoušeč a tak se snažíte vysoušet dům. Ale zatím máte pořád prázdný dům... Přišli z pojišťovny, prohlédli, řekli ,ano, dostanete pomoc'. Obejdete městský úřad a nabídnou vám určitou pomoc. To, myslím, že jsou první měsíce po povodni: nedovedete si představit, jak budete žít... Možná někteří se ubytovali na půdě domku, možná měli štěstí a mají suchou matraci, kterou si někde položí, ale všechno ostatní je pryč."
Pavel Kalus při vykreslování tristního obrázku, který lidem namalovaly povodně a přívalové deště, často užívá formulaci "jistě si umíte představit..."
Pavel Kalus: "Tak si dovedete představit: někdy nejde elektřina, když jde, neteče voda, nebo studny ještě nejsou bezpečné, takže potřebujete vodu na pití, nemáte kde vařit, nemáte z čeho vařit, nemáte na čem vařit a tak ta situace je určitě pro ty rodiny svízelná."
Myslím, že ten, kdo je na suchu, si ani při sebevětší dávce empatie neumí představit, jak vytopeným lidem je. Co můžeme? Nezapomínat, i když voda už opadla, mazlavé bláto je z domu venku, zničený nábytek odvezen. Mostem pro váš zájem mohou být humanitární organizace a jejich aktivity a možnosti. Dnes jsme mluvili s Pavlem Kalusem, koordinátorem humanitární pomoci Diakonie Českobratrské církve evangelické.
