Jak evangelíci vnímají zbožnost Romů
„Těch, kdo se k Ježíšovi neumějí dostat jinak než přes dotek, přes zážitek, přes rozjitřené smysly, je mezi Romy nepoměrně víc než mezi námi, co to bereme takříkajíc přes rozum" - takto nahlížejí na víru a zbožnost Romů lidé z Českobratrské církve evangelické.
„Boží slovo se k nim sype spíš necestami než cestami“ – to jsou slova vězeňského kaplana Českobratrské církve evangelické Pavla Kočnara, který působí ve věznici ve Vinařicích, kde si odpykává trest řada Romů. Své zkušenosti s nimi popsal v časopise Český bratr, jehož šéfredaktorka Daniela Ženatá k tomu říká:
„Na konci uvádí, že tak jako mnoho Cigánů je výborných muzikantů a umí hrát a zpívat, aniž by znali noty, tak podobně mu připadá, že ta cigánská víra je trošku někde jinde, že aniž by se zabývali nějakými biblistickými vědami nebo Písmo nějak podrobně četli, tak víru mají a prožívají ji třeba trošku jinak, než je obvyklé v českých církvích, ale rozhodně intenzivně.“
Českobratrská církev evangelická dokáže být očividně i velmi sebekritická, protože v časopise Český bratr uvádí i důvody, které mohou Romům bránit v zapojení se do jejího společenství. Patří k nim například velké nároky na znalosti o Bibli a o církvi, málo vřelosti, vysoká potřeba sebekontroly či uzavřenost sborů. Co se týče touhy Romů po vřelosti, výmluvně ji popisuje výše zmíněný článek:
„Ten vězeňský kaplan Pavel Kočnar si všímá specifické věci, jak ti odsouzení, pokud to jsou Romové, jako že jich chodí na ty biblické hodiny tady píše až přes 90 %, tak jsou velmi dychtiví po doteku. To co v naší trošku strojené nebo takové chladné evangelické církvi není vůbec zvykem, tak tam stačí, když vůbec kaplan projde chodbou a už se ježí les rukou těch, kteří mu tu ruku chtějí podat nebo se ho dotknout. Je něco takového zvláštního.“
Inspiraci k tomu, aby se celé jedno číslo měsíčníku Český bratr zabývalo romskou tematikou, zavdaly loňské nepokoje na Šluknovsku. Během nich evangelíci vystupovali proti projevům nenávisti a zorganizovali řadu přínosných projektů. Daniela Ženatá uvádí tento příklad:
„Když byly ty nepokoje na Šluknovsku na konci loňského roku 2011, tak se velmi angažoval jeden evangelický farář z Rumburka, Filip Šimonovský se svojí ženou, také farářkou, a tam to dokonce došlo tak daleko, že vytvořili takové romské komunitní centrum, které začali budovat, a dnes tam funguje smíšená romsko-česká školka, která od dubna začala svojí činnost se vším všudy a dělají tam velmi dobrou práci směrem ke smíření, aby právě se šířil také pokoj.“
Členové Českobratrské církve evangelické působí mezi Romy i v jiných částech naší republiky. Ve Vsetíně se dokonce Diakonie této církve přímo zaměřuje na práci s romskými dětmi a mládeží a na pomoc rodinám se školními dětmi.
