Íránské jaderné otazníky - a vykřičníky

Rozhovor pro NBC byl možná pokusem vzít mezinárodnímu společenství část větru z plachet před 23. zářím, začátkem jednání OSN, které bylo mezinárodním společenstvím Teheránu dáno jako neformální termín pro přistoupení na rozhovory. Tento efekt se ovšem vzhledem k Ahmadínežádově neochotě jasně odpovědět příliš nevyvedl, a to tím spíše, že v tentýž den agentura AP vydala informaci o tom, že skupina expertů pracujících pro Mezinárodní agenturu pro atomovou energii, údajně tvrdí, že Írán už je schopen zkonstruovat jadernou zbraň, a že pracuje na tom, jak zabudovat tuto nálož do raketové hlavice. A k tomu jedna íránská exilová organizace dodala informaci, že u Teheránu jsou dvě tajná pracoviště pověřená vývojem jaderné zbraně.

Pak se už ovšem blížilo jednání zemí G-20 v Pittsburgu, které mělo být věnováno zejména ekonomickým a klimatickým otázkám, ale nakonec změnilo téma - Teherán těsně před tím nečekaně přiznal existenci dosud tajného zařízení na obohacování uranu nedaleko Kómu. To sice ještě nefunguje, ale většina odborníků předpokládá, že mělo jít o továrnu na vysoce obohacený uran pro vojenské využití. Írán pravděpodobně neodhalil jeho existenci dobrovolně, ale pokusili se narychlo udělat z nouze ctnost. Američané patrně o kómské podzemní továrně věděli, a v tyto dny o ní informovali další důležité hráče, zejména Rusko a Čínu. Podle některých názorů byl zejména ruský prezident Meděvěděv otřesen, a poprvé se zmínil o utužení sankcí jako o reálné možnosti.

Teherán se však rozhodl udělat celou věc ještě o něco napínavější, a o víkendu provedl několikanásobnou zkoušku svých střel. Byla to vlastně odpověď Obamovi na jeho tvrzení, že íránský raketový program postupuje pomaleji než se dosud soudilo. Teherán vyzkoušel mimo jiné rakety se zatím nejdelším doletem, který se odhaduje až na 2000 kilometrů, a kromě Izraele, který se považuje za nejpravděpodobnější cíl íránského útoku, by zasáhl i některé jihoevropské státy. Odhalení tajné továrny v Kómu a demonstrace raketové síly je tedy hlavní zprávou před tímto čtvrtkem, tedy dnem, kdy mají v Ženevě začít mezinárodní rozhovory o íránském atomovém programu. Účastní se ho pět členů rady bezpečnosti a Německo. To spolu se spekulacemi o tajné zprávě Mezinárodní agentury pro atomovou energii, která dodává další střípky do celkového obrazu, zcela mění rozložení situace. Jestliže Rusko a Čína začnou být znepokojeny íránským postupem, mohlo by je to přimět ke změně postoje. Obě tyto země totiž zatím Írán spíše jakoby chránily před západním tlakem, zatímco Obama se snažil se dát najevo, že je ochoten dohodnout se s Íránem po dobrém a na kompromisním řešení. Otázka je, zda pozná okamžik, kdy už se tento přístup vyčerpá, a zda pro tvrdší postup získá i ostatní, tedy právě Rusko a Čínu.

Konkrétně Čína dodává Íránu důležité zboží, včetně benzínu, bez kterého by se íránská ekonomika dlouho neudržela. Tudy vede jedna z možných cest - totiž společné embargo, které by Írán citelně zasáhlo. Čína se však necítí být ohrožena a nehodlá se západem svůj postoj příliš koordinovat. Otázkou tedy přinejmenším do zítřka zůstane postoj Ruska, které už možná nejnovější íránskou politiku nebude chtít podporovat, jak naznačil prezident Medvěděv. Zatím můžeme jen odhadovat, jestli Moskva se i nadále bude snažit zvyšovat svou mezinárodní váhu za cenu zvyšování napětí, jako dosud. Je také jasné, že až po určitý bod Rusko bude vydělávat i finančně - mezinárodní napětí kolem Íránu bude nepochybně zvyšovat cenu ropy a tedy i plnit nyní zplihlé kapsy ruské vlády. Na druhou stranu bude také záviset na dosud otálející Moskvě, zda Íránu dodá vyspělé protiletecké systémy, které Teherán už dávno žádá, a které by tuto zemi zabezpečilo proti americkému nebo izraelskému pokusu zničit íránská zařízení dříve, než budou zcela funkční.

Mnoho odborníků se shoduje na tom, že Írán už jadernou zbraň vyrobit umí, a nebo brzo umět bude, a že už mu chybí jen dostatek štěpného materiálu. A vzhledem k odhalení tajné továrny u Kómu si nemůže být nikdo jist, že Teherán ještě nějaké překvapení v kapse nemá.

Zítra se tedy v Ženevě na jednání zemí Rady bezpečnosti plus Německa s Íránem začne rozhodovat o tom, jestli se Západu, a zejména Obamovi, podaří sjednotit mezinárodní koalici, která by alespoň částečně ve sporu s Teheránem uspěla. Nejde o to, upírat této zemi právo na jaderné technologie, jak to líčí sám Ahmadínežád národovecky orientované části domácího publika, ale mít kontrolu nad zacházením s obohaceným uranem tak, aby si okolní země mohly být jisté, že Íránci nesměřují k vytvoření jaderné zbraně. Tato země téměř posedlá nezávislostí ovšem směřovala k vytvoření jaderného arzenálu 15 let, investovala do něj gigantické prostředky na úkor rozvoje ekonomiky a udělala z ní jádro své propagandy, a nebude tedy chtít náhle ustoupit zahraničnímu tlaku.

Prezident Obama tedy bude v následujících týdnech a měsících čelit zatím největší výzvě svého dosavadního funkčního období, a kdosi současnou situaci dokonce přirovnal ke karibské krizi začátku 60. let. Už teď vlastně Írán dosáhl prvního vítězství - Američané s ním budou jednat, aniž by si kladly nějaké podmínky. Jestliže nyní Obama nedokáže Írán alespoň částečně přimět k vypočitatelnému chování, hrozí, že jeho země ztratí tvář. Navíc riskuje, že do celé věci zasáhne Izrael, který se íránským jaderným programem cítí existenčně ohrožen, a jeho motivace riskovat a zničit íránské jaderné továrny vlastními silami je mnohem vyšší. To by ovšem vtáhlo do nebezpečné hry i Američany, třeba i proti jejich vůli.

Odhaduje se, že čas na účinek embarga nebo na kompromis bude trvat nanejvýš do poloviny příštího roku, a pak se Obama nebo Izraelci rozhodnou k zásahu. Poslední vývoj však nahrává Obamovi, plán na tužší sankce podporuje velmi rozhodně francouzský prezident Sarkozy, patrně by je podpořil i britský premiér Brown, a čerstvé volební vítězství německé kancléřky Merkelové je v tomto smyslu také dobrou zprávou. Pozorovateli, a tak trochu účastníky této velké hry budeme i my ve Střední Evropě, a to bez ohledu na to, jestli v Brdech americký radar je nebo není.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .