Invaze asijských sršňů do Francie
Opět se zaměříme na invazní druhy, tentokrát zavítáme do světa hmyzu. Invaze, která začala před několika lety, nezasáhla naše území, ale jižní Francii, oblast Gaskoňska. Jedná se o sršně, kteří pocházejí z jihovýchodní Asie. Podrobnosti uvedl Jan Andreska.
Tento sršeň se vědecky jmenuje Vespa velutina, český název nemá, ale slovo velutina lze přeložit jako plstěný nebo chloupkatý.
A to jsou větší sršni, než na jaké jsme zvyklí?
Jsou stejně velcí jako naši, možná jsou dokonce o něco málo menší, ale mají jiný způsob života. Proto s nimi mají ve Francii velké potíže. Vespa velutina žije v Indii, v celé Indočíně, na Sundských ostrovech a také v jižní Číně. My jsme se o těchto sršních mohli poprvé dočíst v beletrii, v knize od Normana Mailera Nazí a mrtví - tam je popsán útok sršňů na vojenskou jednotku, která se pohybuje po jednom z ostrovů. Srážka se sršni dopadla pro tu jednotku dosti špatně, sršni je surově pobodali.
Zástupci blanokřídlého hmyzu jsou živočichové, kteří se velmi snadno šíří na vzdálená území. Stačí, když přežije královna, jež je na podzim oplozená a zjara začíná stavět hnízdo. To dělají naše vosy, čmeláci a i naši sršni. Aby to nevypadalo, že naši sršni nejsou problémoví - evropský sršeň se zase dostal v průběhu 19 století do Spojených států amerických a do poloviny 20. století se rozšířil až k hranicím s Kanadou. Obsadil celé to velké území, kde byly původní druhy sršňů a evropský druh tu umí být docela protivný.
Nicméně, tento asijský sršeň, říká se mu též čínský, se dostal do Gaskoňska pravděpodobně se zásilkou nějaké keramiky z Číny. Tihle sršni mají bohužel tu vlastnost, že žerou včely. Naši sršni tohle sice dělají taky, kdo chodí často k úlům, ví, že naši sršni občas loví včely před úlem, ale tihle se jimi vysloveně živí a v oblasti, kde se rozšířili, dokážou během velmi krátké doby úplně vyhubit včelstva, což je samozřejmě vážná hrozba, protože nedochází k dostatečnému opylování rostlin. Ekonomicky to samozřejmě škodí i včelařům, kteří mají včelaření jako hlavní zdroj obživy. Ti sršni si jednoduše najdou úly a včely obtěžují tak dlouho, až se včelstva oslabí. Kde jsou asijští sršni hodně rozšířeni, včely mizí úplně. Francouzi to neberou na lehkou váhu, pečlivě úbytky zaznamenávají, zjistili, že od roku 2004 se tito sršni rozšířili na poměrně velkou oblast. Zanedlouho se dostanou ke Středozemnímu moři, které jejich postup na jih zastaví a začnou se podle prognózy šířit proti toku Rhôny na sever. Potom je reálné, že se přes oblast jižních Alp dostanou do Pádské nížiny, a tam už jim nebude stát v cestě nic.
Boj proti nim se zatím nenašel. Dokázal bych si představit spojit metody odlovu pomocí různých feromonů a vychytat z té populace samce a alespoň tak způsobit neplodnost královen. Hnízda těchto sršňů jsou velká jako ragbyový míč a lze je vidět, až když stromy shodí listí. Nestaví si je totiž jako naši sršni v dutinách, ale jako vosy na větvích, v korunách.
A jak je reálné, že překročí tento druh Alpy?
Myslím, že zrovna pro tento druh nebude ta cesta přes Alpy lehká, je to pohoří rozsáhlé, na druhou stranu, jestli se dobře rozšíří ve své současné oblasti, na území Francie, může se časem dostat k nám i tou severní cestou, tak, že Alpy obejde. Šíření sice nebude postupovat rychle, ale je důležité včas zasáhnout a zamezit pozdějším problémům.
