I gorily používají potlesk

Poslední výzkum, který zde prováděla Ammie Kalanová se svým vědeckým týmem, prokázal, že gorily využívají jako jeden z neverbálních komunikačních prostředků tleskání rukama a že tento posunek má pro gorilí tlupu jednoznačný a srozumitelný význam.
Studie uvádí celou řadu důkazů, potvrzujících, že tleskání bylo používáno již společným předkem člověka a ostatních primátů a vzniklo tedy velmi dávno. Pozorování posílila domněnku, že tleskání rukama slouží velmi často jako forma komunikace mezi lidoopy. Tleskání bylo pozorováno u gorilích samic. Volily stejnou techniku potlesku, jakou používají lidé - natáhly paže před tělo a tleskaly dlaněmi o sebe. Tleskání se ozývalo vždy jako dva rychle po sobě jdoucí údery a bylo v tropickém pralese slyšet stejně dobře jako zvuk, který vydává bušení dlaněmi do hrudníku, jenž gorily používají, když chtějí dát okolí najevo, že jsou na daném místě pány.

Ammie Kalanová, vědecká pracovnice na katedře antropologie a geografie na Oxford Brookes University, spolu s Hugo Raineyem z Willife Conservation Society vysledovali tleskání ve třech různých kontextech. Poprvé si jedna ze samic, odpočívající na stromě, všimla lidských pozorovatelů. Její tleskání okamžitě vyvolalo odezvu stříbrohřbetého samce na hrozící nebezpečí. Reakcí byl hlasitý řev, bubnování dlaněmi o zem a bouchání do hrudi.

V druhé pozorované situaci použilo tento způsob komunikace několik vyplašených samic s mláďaty. Zhruba minutu přivolávaly potleskem na pomoc stříbrohřbetého samce, jenž byl v té chvíli skupině vzdálen.

Potřetí a naposledy bylo tleskání zjištěno u pěti krmících se goril, na které Kalanová a Rainey náhodně narazili. Jejich mláďata si hrála na blízkém stromě - jakmile si matky všimly výzkumníků, obrátily se k mláďatům a hlasitě zatleskaly. Všechna mláďata se zastavila, ta malá i ta odrostlá, nejdříve zírala na matku na matky a pak upřeně pozorovala výzkumníky. Gorily sice okamžitě neutekly, ale byly zjevně neklidné a během několika minut všechny postupně odešly.

Také vzájemné čištění srsti je jednou z forem komunikace goril. Na videu můžete vidět horské gorily při takovém rituálu, provádějí jej pravidelně a často.

Z vysledovaných situací lze odvodit, že tleskání používají samice, aby varovaly ostatní gorily ve skupině před možnou hrozbou, nebo je přímo poplašným signálem, který má okamžitě přivolat na pomoc stříbrohřbetého samce, aby zasáhl. Je-li skupina pohromadě, pomáhá tleskání zachovat soudržnost skupiny v případě číhajícího nebezpečí.

Primatoložka Joanne Tannerová, která studuje posunkovou komunikaci, přichází s vysvětlením, že pro březí a kojící samice není bušení do hrudi příjemné a proto raději volí tleskání rukama jako méně bolestivou variantu, jak informovat co nejhlasitěji ostatní členy skupiny. Podle primatologů jsou nové poznatky velmi důležité, neboť potvrzují, že potlesk je přirozeným gestem goril a není jen naučeným chováním, kterého jsou schopny pouze gorily chované v zajetí.

Pozoruhodné je, že tleskání bylo zjištěno jako součást kultury jen u goril nížinných, u goril horských zatím nebylo zaznamenáno. Výsledky výzkumu jsou o to zajímavější, že poukazují na evoluční vývoj našeho chování a komunikačních schopností. V tomto světle bylo posunkové dorozumívání předchůdcem lidské řeči, a i když oproti ní má omezené možnosti, přece jen skýtalo našim společným předkům, stejně tak i současným lidoopům bohatý repertoár gest, jež lze využít k přenosu informací.

Zdroj: Discovery News