Husice nilské dobývají Evropu
Nepůvodní druhy v živočišném i rostlinném světě, to je téma, kterému se věnuje Jan Andreska v Periskopu v letošním roce. Dnes bude řeč o husici nilské.
Husice nilská je druh příbuzný husám, jak už je ze jména patrné. Je to taková menší husa či větší divoká kachna, chcete-li. Jsme zvyklí, že do naší přírody vzácně proniká husice liščí a husice rezavá, obě jsou evropským druhem. V poslední době, se k nim přidala další husice, a to právě husice nilská.
Pochází opravdu původně z Egypta, z oblastí kolem řeky Nil. Tuto husici objevili v 19. století Angličané. Měli tendenci vozit do Británie všechna nová zvířata. která kde našli. Tuhle husici nilskou dovezli do tzv. východních hrabství, do Norfolku. To je nížinná říční oblast, protéká tudy řeka Yare. Na těchto bažinatých, rákosinných územích husice nilské vyústili, a ty se tady kupodivu začaly množit - nikdo to nečekal, je to přece jen teplomilné zvíře. Je pravda, že anglická zima je díky vlivu Golfského proudu docela teplá, i když rozdíl proti Egyptu je samozřejmě velký. Ale husice se tomu přizpůsobily. Trvalo nějaký čas než se jejich populace výrazně zmnožila. Husice se dostaly přes kanál La Manche do oblasti delty Rýna a obsadily postupně celé Holandsko. Tedy území také nížinné, s říční deltou, s klimatem podobným jakoBritánii. Odtud pokračovaly ve své cestě po německých řekách až k našemu území.
Před několika lety jsem našel husici nilskou v Holandsku. Měl jsem problém ji určit, protože to bylo pro mě úplně neznámé zvíře. Myslel bych si, že utekla odněkud ze zoo, kdyby s sebou neměla mláďata. Vědecké zařazení jsem si posléze našel a hovořil jsem o tom s kolegy, kteří mě ujistili, že se husice šíří a za nedlouho se dostanou i k nám.
Šel jsem o právě uplynulých vánocích, na Štěpána, na ornitologickou vycházku, najednou přiletělo hejno divokých hus a sedlo si před nás na pole. A když jsem si je prohlížel dalekohledem, zjistil jsem, že je mezi nimi pár husic. Poznají se velice dobře, protože ze všech vrubozobých ptáků mají jako jediné kolem očí dva takové tmavé monokly, brýle nebo chcete-li masku. Ty masky jsou hnědé a jsou dobře vidět zhruba na padesát metrů. Hledal jsem, jaké jsou výskyty těchto husic u nás v posledních letech. Jsou zaznamenána poměrně častá pozorování jednoho až dvou ptáků, byl popsán i výskyt tří jedinců. Musíme se připravit na to, že tyto husice začnou u nás dříve či později hnízdit. Jinak to ani není možné, když svůj areál stále rozšiřují. Když narazí na takovou oblast jako jsou jihočeské nebo jihomoravské rybníky, tak se tam určitě usadí.
Tyto husice nezpůsobují v naší přírodě žádnou škodu, ačkoliv se předpokládá, že každý druh, který se vyskytuje mimo svůj původní areál, nějakou neplechu působí. Tady tomu tak není, naopak naše příroda se obohatí o nový, velmi hezký ptačí druh.
Jak je to s tahem hus? Domníval jsem se, že divoké husy na podzim odtáhnou, ovšem ty jsi zmiňoval, že jsi hejno viděl o Vánocích, na Štěpána?
Je pravda, že divoké husy, správně tedy husy velké, na zimu odletí, ale pár jich tu přece jen zůstane. To hejno, když už na to přišla řeč, bylo míchané. Byly tam naše husy, severské husy běločelé, pocházející z tundry, a k tomu, aby měly lepší pocit bezpečí, se právě přidaly tyto dvě husice nilské. Bezpečnost ptáků závisí na tom, zda se vyskytují v hejnu. Je velká pravděpodobnost, že husice, které byly pozorovány na našem území, už od nás neodletí. Zůstanou, budou se tu potulovat a eventuelně zahnízdí. Ale slíbit to nemůžu.
