Hovory na pokračování - III. část
Potřetí a naposledy zpovídám Marka Ždánského v jeho pracovně v gorilím pavilonu. Povídání zakončíme úvahami o tom, co mu přinesl projekt Odhalení.
Projekt Odhalení trvá už tři roky. Jak celé to období vnímáš, co ti přineslo za pozitiva, příp. byla i nějaká negativa? Předpokládám, že zejména zpočátku Ti intenzivní každodenní práce štábu Odhalení musela komplikovat práci ošetřovatele.
Teď už se při vzpomínání na začátek projektu směji. Pamatuji se, jak za mnou přišel Miroslav Bobek, já jsem ho ani tehdy pořádně neznal, a řekl mi, že namontujeme tři kamery do expozice a budeme vysílat přímý přenos. Řekl jsem si, že to je maličkost, že to gorilám vadit nebude - a ono se to potom proměnilo v tak obří projekt. Smekám před panem ředitelem Bobkem klobouk, jistě to nebylo jednoduché vymyslet a zvládnout, hodně věcí se řešilo za pochodu. Rozhodně projekt nesmírně pomohl zviditelnit pražskou zahradu a zejména gorily. Je velkou pravdou, že pražské gorily před projektem žádným pojmem nebyly. Panovaly představy o agresivním King Kongovi, dostával jsem třeba dotazy, kolik sežerou gorily masa. Protože neexistoval hlubší zájem veřejnosti o tento druh, nebyla ani možnost, jak tyto pomýlené představy vyvrátit. Postupně ten projekt ukázal, nebo alespoň poodhalil, jak nejenom gorily, ale vůbec lidoopi žijí a že je opravdu potřeba je chránit. Naše gorily už samozřejmě volnou přírodu nepoznají, byly by tam nešťastné a neuměly by si poradit, nakonec by to už neuměla ani Kamba, která z volné přírody pochází. Ale jsou vlajkovou lodí právě pro gorily ve volné přírodě a mohou pomoci vybrat peníze, které ochraně goril a osvětě poslouží. Je to otřesné srovnání, když vidíte gorily v televizi nebo za sklem, jak si mláďata v pohodě spolu hrají, a pak záběry z Afriky, kde jsou gorily vražděny pro maso či suvenýry. A vůbec největším problémem je dramatické ubývání přírodního prostředí goril. Tento vývoj bohužel nezastavíme, to musí udělat místní vláda té které země, kde se to děje. Můžeme ale morálně a finančně podporovat nápravu tohoto problému. A v tom jsou naše gorily užitečné - prostředky z projektu Odhalení Českého rozhlasu stejně tak aktivity Zoo Praha pomáhají věc zlepšit.
To bylo na projektu to nejpodstatnější - projekt ukázal, a to nejen našim lidem, vždyť byl populární i v zahraničí, jak jsou gorily výjimečné a zranitelné. Ten projekt mě nadchnul.
Znamenalo to pro mě hodně práce navíc - k práci ošetřovatele přibyly další povinnosti. Ale vymýšlely jsme třeba pro gorily různé zábavné prvky, což mě velmi bavilo. Taky se mi líbilo, že jsme gorily k ničemu nenutili - na to jsem dbal, aby si gorily samy určovaly, o co mají zájem a o co nikoliv. Rozhodně žádná ze zahraničních zahrad nevyzkoušela tolik způsobů enrichmentu jako my a ostatní se mohou v tomto ohledu od nás jen učit. Velmi cenné bylo také to, že se k dění vyjadřovalo tolik odborníků a podařilo se také nashromáždit materiál, který může pomoci studentům i vědeckým pracovníkům v dalším bádání.
Takže projekt hodnotím jen kladně, zápory projektu byly opravdu minimální - práce na něm zabrala hodně času, ovšem času, který mě obohatil, byl plně věnován gorilám a udělal jim velkou reklamu.
Budete některé z pokusů opakovat, gorilám pro zpestření? Jaký enrichment využíváte běžně?
Každý den schováváme porůznu krmení a využíváme i hlavolamy. Zrovna teď jsem zadal výrobu jednoho hlavolamu svému kamarádovi, velkému kutilovi, doufám, že jej stihne včas, mělo by to být hotovo do Mojiných narozenin. Hlavolam to bude bytelný, na podobném principu jako labyrint s pomerančem, snad zaujme a vydrží. Snažíme se stále zkoušet nové věci, ale těch nových nápadů už zase tolik není. A k některým experimentům se budeme určitě vracet. Budeme se snažit, podle možností, zhruba tak jednou měsíčně, něco neobvyklého gorilám pro zábavu zařadit.
Za dobu trvání projektu jsi se stal poměrně známou osobností. Neobtěžuje Tě popularita příliš?
No, já už jsem si zvykl. Musím říct, že jsem se s tím nikdy nesetkal, dokud nezačal projekt, a musel jsem se naučit tím nějak proplouvat. Naštěstí to přicházelo postupně, nebylo to ze dne na den, takže to šlo ustát. Docela mám z toho i dobrý pocit, že ten "věhlas" je přes zvířata. Nepříjemné chvíle jsem si samozřejmě v tomto ohledu zažil, hlavně když probíhal Kambin nešťastný porod, to mi nadávalo opravdu hodně lidí. Jak jsme to měli udělat jinak, jak jsme to zbabrali, přicházely opravdu ošklivé maily a telefonáty. Do té doby byli všichni zvyklí, že se v chovu vše dařilo, ale život přináší i smutné chvíle a my jsme tehdy projekt nepřerušili a snažili jsme se ukázat i komplikace.
Stále mi dělá velké potíže přesvědčit mnohé lidi, kteří jsou do projektu velmi zažraní (a za to jim určitě patří dík), aby zvířata nepolidšťovali. Často berou gorily jako malé děti a pak jim zákonitě musí naše chování k nim připadat neadekvátní a třeba necitelné. My se ale opravdu snažíme plně respektovat potřeby zvířat. Ano, bude smutné, až nás Moja a Tatu budou muset opustit, ale to přece není jen věc chovu a dohody mezi zahradami. V přírodě by taky svou původní skupinu opustili. Nemá cenu u nás Moju držet jen proto, že byla naším prvním mládětem, že je celebritou a pokladem. Naší povinností je zajistit, aby šla do kvalitní zoo, s pěkným výběhem a pořádnou tlupou - a pak ať je tam spokojená a odchová mláďata. To bude naše výhra. A s Tatu to samé - až za ním přijedeme, bude mít kolem sebe rodinu samic a hromadu mláďat, budeme vědět, že jsme pracovali dobře a snad bude zřejmější, proč to vlastně děláme. Proto jsem tady v zahradě.
Musím přiznat, že i pro nás je spolupráce s Markem stále obohacující a projekt Odhalení má tak velký úspěch rovněž jeho zásluhou. Stejně tak je určitě na místě poděkovat všem ostatním ošetřovatelům v gorilím pavilonu za jejich pečlivou práci a ochotu spolupracovat, řediteli pražské zoo Petru Fejkovi a všem odborným pracovníkům, kteří dali projektu další rozměr. A v neposlední řadě musím poděkovat také vám, kdo po celou dobu projekt podporujete a také přispíváte k hlubšímu poznání goril, třeba prostřednictvím gorilích blogů.
