Gorily před kamerou
Dnešní zapojení Kamby do gorilí rodiny byl tak významný akt, že se nás v zoo sešlo několik desítek. Nejpočetnější byl rozhlasový tým Odhalení. Přijela nejen početná "televizní sekce", ale i skupina techniků, členů on-line a dalších. Jen otec celého projektu Mirek Bobek chyběl. Neodkladné záležitosti ho zavedly jinam, ale duchem byl s námi, o čemž svědčí sms, kterými nám na dálku radil a rozdával úkoly.
Byly zde i další dva televizní štáby a celá sestava fotoreportérů z různých tiskovin. Oken bylo málo, tak jsme se kolem nich, my fotochtiví, tísnili, přetlačovali, odstrkovali, hudrovali, zaháněli se a vůbec. Slečna s kamerou v bílém tričku, která se ve skle odrážela tak silně, že se sklo stalo rázem neprůhledným, se dokonce musela převléknout. Ze zadních řad naše počínání sledovala početná skupina pracovníků zoo v čele s panem ředitelem Fejkem. Ten byl nezvykle zasmušilý, přeci jen měl trochu obavy o osudy svých lidoopů.
Za oknem přípravny krmiv a místnosti ošetřovatelů se střídali vedle Marka Ždánského i obě ošetřovatelky a s nimi náš kameraman Khalil, oba moderátoři televizní části Odhalení Petr Rajchert a Jana Infeldová a další.
Největší výdrž má zatím David Němec, ten přijel do zoo ještě za tmy, aby mohl sledovat a fotografovat počínání goril po celý den. K večeru štafetu statečnosti přeberou Marek Ždánský a s ním i náš kameraman Khalil - oba budou v pavilonu spát celou noc. Nic nenecháváme náhodě.
Jen natočení emocí, které se dalo z našich tváří vyčíst, by jistě vydalo na dlouhý film. Všechny nás totiž spojovalo nejen napětí a očekávání, co všechno se stane, čeho budeme svědky, ale také obavy o gorilí skupinku, která nám za těch pár týdnů přirostla k srdci. Musím přiznat za sebe - jako se bojí rodiče o své děti, bál jsme se nejen o Moju, ale i o ostatní. Holky, držte se!
