Gorilí dobrosrdečnost (videofejeton)
Za těch 30 měsíců, co gorily v rámci projektu Odhalení sledujeme, se v pavilonu odehrálo několik významných "dějinných" událostí. Byli jsme svědky začleňování nové samice (Kamby) do Richardovy rodiny, zažili jsme úspěšný i neúspěšný porod mláděte, ale také zdravotní krizi, která málem stála život malého Tatu. Ovšem kromě těchto vypjatých chvil se zdá, že život v pavilonu plyne až příliš stereotypně a bez výraznějších událostí, které bychom si později vybavili.
Jenže i zdánlivě nenápadná situace může nést velice zajímavý obsah. U jedné takové docela neobvyklé, i když velice nenápadné jsme nedávno byli přítomni. Náš pohotový kameraman Khalil Baalbaki alespoň část této situace stihl zaznamenat na kameru.
A co se vlastně stalo? Ošetřovatel Mára zřejmě neměl dostatek čerstvých větví (anebo naordinoval našim gorilám jarní odtučňovací dietu), a tak ten den bylo na betonové podlaze pavilonu prostřeno velice chudě. Navíc si jednu z větví stačila zabrat Shinda a vylézt s ní na vyvýšené místo. Sice bylo ještě pár dalších větví volných, ale Richard dostal chuť právě na tu jednu konkrétní větev, kterou hryzala Shinda. Tahle situace by za normálních okolností měla jednoduché řešení. Richard by se po Shindě zlostně ohnal (konec konců Shinda zase nebyla tak vysoko) a jako správný pán tvorstva by si vzal to, co mu podle jeho názoru v tu chvíli náleželo.
Ale jaké bylo naše překvapení, když jsme viděli, že Richard pro ten den zvolil úplně jinou strategii. Posadil se pod Shindu a dobré dvě minuty na ní upřeně a prosebně hleděl. Doslova ji fixoval očima. Ale v jeho pohledu nebyla žádná agrese a myslím, že ani žádné výhružky. (Bohužel, než jsme pustili kameru, stihli jsme nafilmovat jen závěr toho jeho upřeného až hypnotizujícího pohledu. Ale na svou odhalenou čest přísáhám, že Richard Shindu dokázal takto sledovat opravdu dlouhou chvíli.) A Shinda? Ta ze začátku nedbala a pochutnávala si na své větvi. Pak jakoby si Richardův pohled uvědomila a po chvilkovém váhání záměrně upustila svoji větev Richardovi přímo do náruče. Načež slezla ze stromu a šla si po svých. Richard si dlouhou chvíli pochutnával na získané větvi. Pak se nečekaně zvedl a zamířil rovnou za Shindou. Velice něžně a dlouze jí svým prstem "vyčistil" uši.
Jistě je velmi ošidné interpretovat skutečný význam událostí odehrávajících se mezi gorilami v pavilonu, ale je možné, že celá tato událost nebyla jenom takovou náhodou. Možná by nám ji mohla vysvětlit Teorie recipročního altruismu, která byla publikovaná v roce 1971 Robertem Triversem. Ta hovoří o tom, že nejrozvinutější formy živočichů si dokáží něco dobrovolně odepřít nebo něco obětovat, když mají dostatečně pravděpodobnou naději, že jejich služba jim bude v budoucnu recipročně vrácena. U lidí je tento jev zcela běžným znakem jejich chování. Mnohokrát denně někomu vycházíme vstříc, abychom si pak následně svoji velkorysost nějak vybrali. Ale možná právě při této situaci jsme byli svědky takového malého případu recipročního altruismu u goril.
Reciproční altruismus má tři následující charakteristiky:
1. Jednání prospívá příjemci, ale poskytovatele něco stojí.
2. Mezi poskytnutím služby a přijetím protislužby je časová prodleva.
3. Poskytování služby je závislé na tom, zda zvíře službu také dostává.
Když se podíváme na naší situaci. Přenechání větve jistě Richardovi prospělo a Shindu něco stálo. Musela si odepřít svoji větev. Poté, co větev věnovala, nenásledovala protislužba okamžitě, ale později, až se Richard nasytil. A Shinda jistě mohla předpokládat, že se jí to v budoucnu vyplatí. A v tom se také nespletla. Richard svým skutkem potvrdil, že s ní počítá a možná jí v tu chvíli potvrdil i její vysoké postavení v hierarchii samic. A to za jednu z poloviny už ohlodanou větev rozhodně stojí.
Tak se na bezkonfliktní přepuštění větve podívejte a posuďte sami. Možná šlo o reciproční altruismus a možná to bylo jen běžné odevzdání větve pod nátlakem silného samce. Kdož ví, příroda není jednoznačná, ale právě v tom je krásná.
