Globální legenda: Michael Jackson
Pokud jste v úterý sledovali pohřeb Michaela Jacksona, přidali jste se ke stovkám milionů diváků po celém světě. Podobně jako Elvis Presley nebo princezna Diana se i "král popu" stal nečekaným symbolem. Je to symbol, který (v dobrém i ve zlém) do naší doby zcela přesně zapadá.
Nejsledovanější pohřeb v dějinách vypustil do éteru globální legendu jménem Michael Jackson. Svět idoly miluje a snad i potřebuje, takže je po nich ohromná sháňka. A když fyzickou smrtí Michaela Jacksona skončily nechutné skandály a soudní spory, legendě už nic nebrání v rozletu. Otázka, kdo byl vlastně tento člověk, ustupuje do pozadí. Místo ní si tvoří lidová představivost nového Michaela - na svůj obraz.
Před pohřbem se hodně spekulovalo, zda přinese obřad odpověď na otázku Jacksonova náboženství. Objevily se tucty zaručených zpráv, podle kterých přijal v roce 2008 islám pod vlivem svého bratra. Jisté je, že se o tuto víru zajímal, hlavně během pobytu v Bahrajnu, kam ho pozval Šejk Abdulláh po vyhraném, ale zjevně vyčerpávajícím soudním procesu ve věci pedofilie. Pohřeb se důkazem Michaelovy muslimské víry nestal, probíhal s jednoznačnými odkazy na křesťanství a skončil modlitbou ve jménu Krista.
Legenda se však vydala různými směry, jedním z nich je islámský svět. Na internetu najdete nepřeberné množství odkazů, podle kterých byl král popu zaručeně muslim. A protože globální svět potřebuje globální symboly, jistě se objeví důkazy o jeho příklonu ke všem možným i nemožným vírám. S největší pravděpodobností se dá přitom konstatovat, že Michael Jackson byl v této oblasti zmatený, stejně jako v jiných oblastech života.
Jeho rodiče jsou Svědkové Jehovovi, a tak také děti vychovali. Kamenem úrazu se stal vztah malého Michaela k otci, kterého sice považoval za strůjce fenomenálního úspěchu, ale řekl o něm spoustu docela strašných věcí. Jako zlomovou zmínil jednou větu: nejsem tvůj otec, jsem tvůj manažer.
Michael Jackson se pak stal jakýmsi průsečíkem paradoxů. Když byl malý, zpíval jako dospělý - když byl dospělý, zpíval jako chlapec. Byl černý i bílý, nepředstavitelně bohatý - a podle přátel zoufale osamělý. Narodil se s ohromným darem, překračoval hranice žánrů a kultur, ale nedokázal najít cestu k sobě samému. Zdá se, že přesně tohle postmoderní legenda potřebuje. Skutečný Michael Jackson se stal pouze nutnou obětí.
