František Soukup: Jak začínal kdysi První máj (1. 5. 1936)

Novináře a sociálnědemokratického politika Františka Soukupa (1871–1940), jednoho z mužů 28. října, není určitě zapotřebí podrobněji představovat. Méně známou kapitolu Soukupova veřejného působení představuje jeho vztah k rozhlasovému vysílání v samostatném Československu, který nabyl pevných obrysů ve třicátých letech, kdy Soukup předsedal Senátu Národního shromáždění. Jedním z jeho prvních dochovaných rozhlasových projevů je přednáška o účasti Aloise Rašína v domácím odboji.

V anketě z května 1934 v časopise Přehled rozhlasu prohlásil Soukup rádio za „jeden z největších divů moderní vědy a techniky a obdivuhodný instrument všelidské vzdělanosti,“ jehož rozvoji musí republika věnovat tu nejlepší péči. Podle Soukupa si měl rozhlasový přijímač najít cestu do všech domácností.

I přes své sociálnědemokratické přesvědčení zastával Soukup poněkud elitářský názor na to, jak měla československá rozhlasová společnost Radiojournal uspokojovat tento široký posluchačský zájem. K občanům totiž podle něj měli v prvé řadě promlouvat významné osobnosti politického, hospodářského a kulturního života; za následováníhodný vzor označil rozhlasové projevy amerického prezidenta Roosevelta a jeho československého protějšku Masaryka. Podle Soukupa bylo zkrátka nutné, „aby národ náš v době budoucí co nejčastěji slyšel v rozhlasu členy své republikánské vlády, své poslance a senátory, své kapitány výroby průmyslové i zemědělské, své učence i umělce, representanty své demokratické armády a všechny ostatní, kdož jsou výrazem a symbolem všeho našeho vývoje národního a státního.“

Soukup šel při naplňování svého ideálu příkladem. V rozhlasovém archivu se dochovaly textové podklady, a zejména zvukové záznamy mnoha jeho přednášek a projevů. Vedle reportážních záběrů z velkých politických a společenských akcí, na nichž Soukup řečnil (bělehradská konference Malé dohody v květnu 1937 či smuteční schůze Senátu k Masarykovu úmrtí o čtyři měsíce později), se jedná především o jeho samostatná vystoupení. Soukup si nejčastěji připravoval státotvorně laděné projevy, a to zvláště na konci října k výročím vzniku Československé republiky. Vedle toho pro krátkovlnné vysílání promlouval k zahraničním krajanům, ale dovedl také vysvětlit význam československého Senátu školou povinným dětem. V rozhlasovém cyklu Jak jsme začínali, který byl vysílán během roku 1937 a v němž svůj život představovaly významné osobnosti politického a kulturního života, se Soukup rozhovořil o svých zkušenostech s řečnictvím. Vzpomíná tu, jak už v devadesátých letech 19. století musel „mluviti na přečetných poradách a schůzích studentských, omladinářských a dělnických.“  

O vysoké úrovni Soukupových rétorických schopností, které rozvíjel jako pražský advokát i první československý ministr spravedlnosti, a také o emotivnosti, kterou do svých vystoupení vkládal, je možné se přesvědčit v jeho projevu o spojení Prvního máje se Svátkem práce a jejich mírotvorném poselství. Lze si jej poslechnout v rubrice Dějiny do uší. Všímavý posluchač tu může rozeznat nejen Soukupovu pečlivou artikulaci, promyšlené frázování a intonaci mluveného projevu, ale zejména práci s dynamikou řeči. Tento proslov byl natočen 30. dubna 1936 a vysílán o den později. Do tehdejšího prvomájového programu, tvořeného koncerty, přímým přenosem z otevření výstavy o K. H. Máchovi v Litoměřicích a projevy politiků i intelektuálů, byla Soukupova řeč zařazena v půl deváté večer.

(Text tohoto článku vyšel původně v květnu 2021 na stránkách časopisu Dějiny a současnost, a to v rubrice Dějiny do uší, která si klade za cíl popularizovat meziválečnou rozhlasovou historii v českých zemích.)