Dotkni se ran

Nová kniha Tomáše Halíka je inspirována jeho jmenovcem z Nového zákona, biblickým Tomášem. Volně navazuje na předchozí tituly Noc zpovědníka a vzdáleným nablízku. Tomáš Halík říká, že se v ní pokusil zachytit víru, zraněnou zlem v tomto světě: "Vycházím tam ze známého evangelního vyprávění o nevěřícím Tomášovi, který se potřeboval dotknout Kristových ran, aby řekl 'Můj pán a můj Bůh'. A já zde tvrdím, že člověk nemá právo vyznávat Boha a říkat můj Pán a můj Bůh, dokud se nedotýká Kristových ran a to jsou ty rány dnešního světa. Naše víra se musí nechat zasáhnout, ba zranit tím zlem ve světě, nesmí se od něho odtahovat."

Podle Halíka se má člověk vyvarovat nezájmu, odtud podtitul Spiritualita nelhostejnosti. Zdrojem inspirace je zde křesťanská i židovská mystika, Pavlova a Lutherova teologie kříže i současná postmoderní filozofie a teologie. Na několika místech zmiňuje legendu o svatém Martinovi, kterému se prý sám satan ukázal v podobě Krista. "Ale ten světec mu řekl: 'Kdepak jsou tvé rány?' A já také tváří v tvář těm náboženským nabídkám dnešního světa se ptám, zda také nesou tyto víry své rány. Já nevěřím církvi, která by nebyla zraněná, která by neměla nejrůznější chyby a odřeniny. Nevěřím těm představám Boha, který by byl apatický mimo tento svět. Ukazuji, že křesťanská víra je víra, která někdy vede až na kříž, která musí procházet také těmi temnotami, musí procházet tím okamžikem Kristova výkřiku 'Bože můj proč jsi mě opustil'. Ale pak, když projde touto temnotou, tak je tou vírou vzkříšenou, zralejší, je vírou, která nese rány, ale právě proto může také věrohodně ty rány ve světě uzdravovat."

Věrní čtenáři Tomáše Halíka vědí, že se od něj každý rok objeví na pultech nová kniha, což není v českém prostředí běžné. Jednotlivé tituly na sebe navíc navazují, a současně otvírají dveře někam dál. A jak vlastně Halíkovy úvahy vznikají? "Všechny moje knížky vznikly v poustevně, v samotě, v létě, kam se uchyluji každý rok a myslím si, že by člověk nemohl dobrou knížku napsat v tom každodenním ruchu během roku. Začal jsem ty knížky psát po padesátce, myslím si, že před padesátkou toho člověk ještě tak moc napsat nemůže, že ještě toho moc o tom životě neví, ale potom, když už opadají ty květy života, tak je povinen taky vydávat plody. Ty první nápady už zrají samozřejmě během roku a zrají také v rozhovoru s mými čtenáři, já když tu knížku napíšu, tak se snažím ještě v té předvánoční době ne různých místech republiky navštívit své čtenáře a diskutovat s nimi. A tam vidím, že jsou věci, které je třeba dopovědět, které je třeba prohloubit, tak se snažím vlastně jít krok za krokem hlouběji ve stopách těch myšlenek, které se mi už v těch předchozích knížkách objevily."

Dodejme, že spektrum Halíkových čtenářů je velmi široké - od lidí věřících přes hledající až po ty, kteří stojí mimo tradiční církve. A proč jsou vlastně jeho knihy tak populární? Nejspíš proto, že korespondují s jejich citlivostí ke spirituálním otázkám, a přitom mluví jejich řečí.