Desátý ročník Mezinárodního festivalu pravoslavné hudby Archaion Kallos zahájil skvělý kyperský soubor Santouto

Komorní pěvecký sbor Adlibitum pod vedením Jana Kyjovského na festivalu Archaion Kallos

Už podesáté Praha hostila Mezinárodní festival pravoslavné hudby s názvem Archaion Kallos, jehož zakladatelem je kyperský Řek Marios Christou. My vás teď pozveme na závěrečný koncert festivalu a také představíme čtyři kyperské hudebníky, kteří festival zahájili.  

Starobylá krása – to v překladu znamená název festivalu Archaion Kallos. Letos představil krásy hudby byzantské a ruské a také vztahy mezi českou a byzantskou hudbou. Závěrečný koncert se uskuteční v neděli 20. října a bude se zabývat hesychasmem – tedy tichem a vnitřním mlčením. Slovo má ředitel festivalu Marios Christou.

 

„Koná se to vždy na HAMU v galerii. A jde o ojedinělou kombinaci instrumentální hudby a live electronics. Nebo lépe řečeno: jsou to zvukové intervence, letos v podání českého skladatele Michala Rataje. A co se týče instrumentálních skladeb, tak jednak zazní soudobá hudba, která je inspirovaná hesychasmem, jako klavírní skladby estonského skladatele Arvo Pärta nebo ukrajinského skladatele Valentina Silvestrova, ale také úpravy byzantské hudby, takže tam zazní skladby svatého Jana Koukouzelise a dalších.“

 

Zakladatel festivalu Marios Christou je kyperský Řek a na první festivalový koncert přivezl hudbu ze své vlasti. V komorním prostředí kavárny v centru Prahy na něm zazněla hudba v podání souboru Santouto. Jaký repertoár zazněl, vysvětluje loutnista Charalambos Panteli.

 

„Připravili jsme písně, které souvisí s náboženskou praxí na území bývalé Byzantské říše. A kromě toho také písně, které byly hodně ovlivněny byzantskou tradicí. Koncert je rozdělen na dvě části – první z nich je věnována náboženskému aspektu a druhá hudebním vlivům Byzantské říše a celého východního světa.“

 

Zajímalo mě, do jaké míry se duchovní písně na Kypru hrají i v běžné společnosti mimo církevní prostředí.

 

„Je to především hudba, která se nehraje v chrámech, ale někdy má náboženské motivy, zpívá se v ní o různých svatých, o Panně Marii, Ježíši Kristu, hraje se na duchovních festivalech.“

 

Charalambos Panteli hraje na řeckou loutnu.

 

„Hraji na loutnu, která je specifická pro Řecko a také pro Kypr. V řečtině se jí říká steriano laouto, což v překladu znamená loutna z pevniny. V tradiční hudbě se používá podobně, jako vy používáte doprovodnou kytaru. Řecká loutna doprovází jiné nástroje, například housle, klarinet, santúr, nebo lidský hlas. Na tento nástroj se hraje snadno a najdete ho v různých stylech tohoto druhu hudby.“

 

Soubor Santouto je čtyřčlenný a jeho název vznikl následovně.

 

„Název Santouto vznikl tak, že když jsme spolu začali hrát, tak se lidé ptali, jak se jmenujeme. Tehdy jsme byli tři – Konstantina, já a Veronika – a hráli jsme na malých vystoupeních na santúr a loutnu. Takže jsme spojili dohromady názvy těchto nástrojů a vytvořili z toho spojení naše jméno.“

 

Také další hudební nástroj je v českém prostředí neobvyklý. Jmenuje se santúr a podobá se cimbálu. Hraje na něm Veronika Aloneftou.

 

„Existuje mnoho podob tohoto nástroje a já hraji právě na typický řecký santúr, který se užívá také na Kypru. Existují dva názory, odkud pochází název tohoto nástroje. Jeden názor říká, že je to sumerský hudební nástroj, jehož název pochází ze slova sándar, přičemž sán znamená sto a dar je struna. Takže má sto strun. A druhý názor říká, že je to byzantský hudební nástroj patřící do rodiny nástrojů, které se nazývají psaltyria. A protože Sumerové nedokázali vyslovit písmeno PSÍ, změnili ho na ES. A z toho vznikl název santúr.“

 

O využití tohoto nástroje Veronika Aloneftou říká:

 

„Santúr je teď na Kypru docela populární a často bývá součástí skupin, kde je loutna a další tradiční nástroje. Santúr se však na Kypru nepoužívá jen v rámci lidové hudby, ale také v soudobé hudbě. Pro santúr píší hudbu i současní skladatelé.“

 

Dalším členem souboru Santouto je Giorgos Lambrou, který hraje na housle.

 

„Rozdíl mezi klasickými a tradičními houslemi spočívá ve stylu hry. Tradiční řecký způsob hry je volnější, není tolik strukturovaný, můžete hrát ve svobodě svých emocí. V klasické hudbě máte renesanci, baroko, klasicismus, romantismus a musíte hrát v tom určitém stylu, pokud chcete tuto hudbu interpretovat. Zato v řecké hudbě hrajete tak, jak to cítíte. Je v ní důležitá duše, to, jak se cítíte a jak chcete vysvětlit pocity, které máte. Je to hodně emocionální. Takže hlavní rozdíl mezi klasickými a tradičními houslemi spočívá ve svobodě vyjádření skrze hudební nástroj.“

 

Od středoevropské hudby se odlišuje je nejen hra na housle, ale také zpěv, jak vysvětluje Konstantina Xenofontos.

 

„Řecký tradiční zpěv se zásadně liší od klasického zpěvu a také jeho technika je jiná než ta, která se používá v Evropě. Na prvním místě je pro nás slovo – slovo je důležitější než hudba. Pěveckou techniku řeckého tradičního zpěvu můžeme rozdělit na dvě oblasti. Jedna oblast se týká přímo techniky zpěvu – to jsou například ornamenty a podobné věci, které se v různých oblastech Řecka liší, protože každá oblast má své charakteristické ornamenty. Tóny od sebe nejsou oddělené, nevnímáme je jako jednotlivé tóny, ale všechno plyne – hlas teče jako voda. Druhá oblast se týká toho, že hlavní roli hraje slovo. V Řecku existují různé dialekty a jejich zvukovost se odlišuje. Takže zpěvák musí text velmi pečlivě prostudovat, aby ho mohl dobře zazpívat a znělo to autenticky. A v tom je podstata dobrého řemesla – jak vyslovit různé dialekty, aby zněly autenticky.“

 

Důležitou roli také hrají emoce.

 

„Tato hudba je hodně emocionální, protože to je velmi stará hudba, která v sobě nese kulturu našich lidí. Pro tuto kulturu je charakteristické, že zpěv byl vždy nedílnou součástí všech fází života člověka. Když se narodilo dítě, tak se mu zpívaly určité písně. Pro práci na poli byly také konkrétní zpěvy. Zpěv doprovází celý život člověka. A když to necítíš a nemáš k této hudbě emocionální vztah, tak ji nemůžeš zazpívat správně.“

Jeden z koncertů na letošním festivalu Archaion Kallos měl název Spasi Bože a zazněly na něm skladby, které miloval, dirigoval a upravil významný český sbormistr Miroslav Košler.

 

„Nás profesor sbormistrovství na konzervatoři byl Miroslav Košler – velmi známý sbormistr a dirigent. Ale málokdo ví, že měl velmi silný vztah k pravoslavné hudbě. On byl můj vůbec první učitel pravoslavné hudby. Když jsme měli první hodinu, řekl jsem mu, že mám sbor a chci s ním dělat pravoslavnou hudbu, a on mi hned řekl, že to má rád, půjčil mi svoje CD, kde nejen diriguje, ale jsou tam i jeho úpravy, a pomohl mi velice.“

 

Vzpomíná na svého profesora zakladatel festivalu Archaion Kallos Marios Christou.