Co ukázal archeologický průzkum Staronové synagogy
Nejstarší dějiny Prahy, jen nepatrně osvětlené písemnými prameny, jsou stále upřesňovány archeologickým výzkumem. Území bývalého Židovského Města však dosud archeologickému poznání do značné míry uniká. Jednou z mála výjimek byl záchranný archeologický výzkum při poslední obnově Staronové synagogy, který před 11 lety provedli archeologové Pražského střediska Národního památkového ústavu.
Jak se i s odstupem času ukazuje, tento výzkum se ukázal být neobyčejně důležitý jak pro poznání stavebního vývoje Staronové synagogy, tak zejména pro osvětlení charakteru nejstaršího osídlení v této oblasti.
Výzkum provedený ve všech vnitřních prostorách synagogy je dodnes cenným zdrojem poznání. Paradoxně nejchudší byly nálezy v hlavní hale gotického dvoulodí, kde byla již v minulosti snížena úroveň podlahy až na geologické podloží. Nejvyšší nárůst historických vrstev z 11. - 16. století bylo možné sledovat v nejmladším přístavku před východní stěnou synagogy.
Další výzkum probíhal hlavně v jižní předsíni a v západním a severním přístavku pro ženy. V jižní předsíni synagogy došlo k řadě nečekaných odhalení. Pod dvěma novějšími podlahami byla nalezena původní opuková dlažba a pod ní neporušený terén z doby výstavby synagogy s úlomky opuky a vrstvou vápna. Pod ním ležela téměř souvislá vrstva spálených uhlíků, související zřejmě se zánikem starší dřevěné stavby. Další vrstvy osídlení z 11. a 12. století byly datovány nálezy keramiky i stříbrným denárem knížete Břetislava II. z konce 11. století. V této nejstarší vrstvě byly odhaleny také kůlové jámy po větší podélné stavbě, orientované stejným směrem jako synagoga. Podobný charakter měly sídlištní vrstvy i v severním přístavku, kde byl nalezen stříbrný denár knížete Vladislava I. z počátku 12. století.
Archeologické nálezy z vrstev před výstavbou Staronové synagogy kolem roku 1270 se na první pohled neodlišují od jiných nalezišť na Starém Městě. Překvapení přineslo až vyhodnocení nalezených zvířecích kostí. Ve všech dochovaných vrstvách dominují kosti ovcí a koz, následovány hovězím dobytkem a kurem domácím. Zcela výjimečným jevem je však nepatrný výskyt kostí vepře domácího, které tvoří pouhé 1,5 %, zatímco ve srovnatelných nalezištích jsou zastoupeny 30 – 40 %. Pro tuto zvláštnost je nejpravděpodobnější vysvětlení, že se obyvatelé v této oblasti konzumaci vepřového masa vyhýbali. Na základě této skutečnosti lze podle archeologů se značnou pravděpodobností předpokládat, že centrální oblast Židovského Města byla osídlena židovskými obyvateli již v období od 11. do 13. století. Doposud se zde nejstarší židovské osídlení předpokládalo pouze v okrsku u Staré školy, zatímco v oblasti okolo Staronové synagogy se předpokládalo až s kolonizací počátkem 13. století.
