Církev je spící fenomén
Jak vnímáte významné osobnosti církví? Jsou běžnou součástí společnosti? Vyslovují se k tématům, kterými žije široká veřejnost? Berou ženy a mužové církví vážně nejen svoji službu, ale i občanskou stránku jejich životů? Jakým způsobem hledají cestu ze slepé uličky, kam dějiny církve zavedly? Mnoho otázek provází současnou pozici církví v naší společnosti. Mají nelehkou úlohu a velký potenciál.
"Jak pevné místo zaujímají církve v myslích našich občanů? - na tuto otázku si musíme odpovědět, že zlaté období je tak trochu za námi a tak trochu promarněno." Takové jsou poznatky sociologa Jana Hartla, šéfa agentury STEM. Široká veřejnost - nejen věřící - tak zhruba před pěti lety velmi oceňovala církve v jejích sociálních funkcích. Tam, kde stát neuměl přesně zacílit, církevní instituce dokázaly víc, levněji a vlídněji. Co se tedy stalo? Nedořešené věci typu církevní majetek, financování církví, vztah se státem - to všechno vytvořilo v myslích lidí řadu otazníků a dojem, že zúčastnění aktéři lavírují.
Jan Hartl: „Suverénní pozice církví jako nezastupitelné, velmi užitečné instituce, zejména v té sociální oblasti, je trochu oslabena. Neříkám, že se na to nedá navázat, ale je to poměrně obtížné. Nechci se uchýlit k tomu, že všechno souvisí se vším, ale jasné, přehledné řešení otázek církevního majetku, jednoznačné přihlášení se k té společenské nepastorační funkci církví v kultivaci komunitního života je stále velký a schůdný úkol do budoucna. Ale v současné době si církve musí ujasnit stanovisko v této věci.“
V mnoha ohledech církev požívá i nadále respektu a důvěry společnosti. Ale - je to spící fenomén, tvrdí sociolog Hartl. Církve podle něj mohou být silné instituce, když jsou sebevědomé a když mají náležité zdroje ke své existenci.
Jan Hartl: „Jsou obecně uznávanou autoritou mezi ekonomickými a politickými subjekty ve společnosti, mají svou nezpochybnitelnou společenskou roli. Na tom musí církve dlouho pracovat a to je běh na opravdu dlouhou trať. Druhá věc je, že jsou schopny kolem sebe soustředit schopné kvalifikované lidi a v tomto ohledu se církve snad mění - možná, že by se dalo v tomto směru dělat víc... No a ten třetí zdroj je zdroj materiální. Každá instituce, má-li jednat sebevědomě, cílevědomě, s vědomím nezbytnosti koncepčních řešení, také musí mít nějakou materiální jistotu svého působení. Protože jinak nikdo nezačne aktivity, které jsou opravdu dlouhodobé a které nepřinášejí ovoce hned.“
Takže resumé: nebudou-li řešeny otázky materiální povahy a financování, tak se církve nedostanou dál ani v ostatních oblastech. Protože - řečeno s Janem Hartlem - pouhé chtění a dobrá vůle - nestačí.
