Čínský komunismus před krachem?
Čínský komunistický režim sice zdálky vypadá pevný, ale ve skutečnosti je jeho stabilita silně narušena. V zemi přibývá nepokojů, na které vláda nedokáže reagovat jinak, než stoupající agresí. Tak vidí situaci profesor Tajwanské university Chu Cheng Ming, bývalý poradce tajvanského ministra zahraničí pro vztahy s Čínou. Jeho vystoupení v České republice sledoval Jakub Šiška.
Snaha o ekonomický růst za cenu naprostého ignorování lidských práv přivádí podle profesora Minga čínskou společnost k rozkladu. Z hospodářské prosperity totiž profituje jen velmi úzká vrstva lidí, napojených na vládnoucí režim nebo zapojených do rozbujelé korupce. Propast mezi bohatými a chudými se zvětšuje, megalomanské stavební projekty vedou k masovému přesidlování celých měst a často způsobují ekologické katastrofy. Číňané si to uvědomují a začínají se bouřit, říká profesor Ming.
„Oficiální statistiky mluví o tom, že každý den je v Číně přibližně 2 a půl tisíce občanských protestů, stávek nebo demonstrací. Lidé se bouří proti chudobě, konfiskacím půdy, nucenému přesidlování, pronásledování kvůli náboženství a dalším nespravedlnostem. Úřady však uplatňují v těchto případech stále stejný postup: potlačit nepokoje co nejdůrazněji v samotném zárodku a udržovat mezi lidmi atmosféru strachu. Mnoho lidí z celé země přesto neváhá cestovat stovky kilometrů do Pekingu, aby tam podávaly stížnosti u nejvyšších úřadů.“
Dalším příznakem rozkladu čínského systému jsou hromadné výstupy z komunistické strany. Ty začaly roku 2004 poté, co se na veřejnost dostal dokument nazvaný Devět komentářů, popisující zločiny komunistické strany od dob tzv. kulturní revoluce až po současnost.
„Mnozí lidé uvnitř strany se začali sami sebe ptát, jestli chtějí být dál jejími členy. Počet těch, kteří se rozhodli odejít, v dalších letech ještě zesílil a do dnešní doby dosáhl asi 83 milionů lidí. Řadě prominentních stranických funkcionářů se také podařilo uprchnout do zahraničí, kde podávají svědectví o zrůdnostech, na kterých se nechtěli už dál podílet. První reakcí vedení bylo tento trend ignorovat, nedávat mu publicitu. Dnes se komunistická strana snaží nahradit tento úbytek novým náborem, přesto počet jejích členů dál klesá. Jde o podobný trend, jaký bylo možné pozorovat v Sovětském svazu krátce před jeho rozpadem,“ upozorňuje profesor Chu Cheng Ming.
Jak potvrzují lidskoprávní organizace, komunistický systém se v Číně udržuje u moci jen za cenu stoupajícího násilí. Pokrok v oblasti lidských práv není prakticky žádný, protože vláda má strach, že by ji sebemenší závan svobody ve společnosti podlomil nohy. Odhad je to zřejmě správný, přesto řada indicií naznačuje, že režim vstoupil do poslední fáze své existence.
