Čím jsme to žili

Čím jsme to žili… (9. část – díl 1.)

26. únor 2014

….před 25 lety? V deváté části tohoto cyklu návratů do roku 1989 si připomeneme dění v týdnu, který začal pondělkem 27. února. Odehrálo se během něho několik událostí, které se na první pohled – rozhodně na první pohled těch, kteří je v oné době vnímali – mohly jevit jako nevýznamné. Tak například zpráva o tom, kam cestují různí straničtí tajemníci, nepůsobila rozhodně nijak poutavě a v oné formulaci, v jaké zazněla z Rozhlasových novin, už vůbec ne. Tajemník ÚV KSČ Jozef Lenárt odjel do bulharské Sofie.

O čem že Jozef Lenárt jednal konkrétně s nejvyšším bulharským představitelem Živkovem (oba jsou na obrázcích), to se ze zprávy nedozvíme. Zajímavá se ona informace stává v okamžiku, kdy se vzápětí dozvíme, že tentýž Jozef Lenárt odcestoval o dva dny později do Varšavy. Také o jednání s nejvyšším představitelem Polska V.Jaruzelskim se nedozvíme nic podstatného. Když ale na závěr zprávy zaslechneme informaci o tom, že Jozef Lenárt odletěl pro změnu do Berlína, dojde nám, že straničtí představitelé spřátelených zemí východního bloku měli ke svému hbitému rojení a nadmíru častým vzájemným konzultacím nepochybně důvod. Společenská situace uvnitř každé z nich se postupně vyostřovala, byť v každé z nich trochu odlišně. Bylo třeba se radit.

Jozef Lenárt-tajemník ÚV KSČ
Todor Živkov

Když si k tomu ještě přidáme další na první poslech tuctovou zprávu z jednání stranického aktivu v Brně, a když se v ní přeneseme přes mantry složené z hesel o „plnění závěrů toho a toho sjezdu“, dobereme se zjištění, že v domácích stranických luzích a hájích se začalo mnohé dít. Ze zprávy je podstatné, že jeden ze stranických tajemníků, členů ÚV KSČ, jmenoval se Karel Urbánek, se pustil do kritiky pasivity komunistů. Tuto zprávu doceníme (pokud si na ni pak ovšem vzpomeneme) v listopadu, kdy se dozvíme, že v průběhu sametově revolučního dění vystřídal na nejvyšším postu stranické hierarchie právě tento Karel Urbánek dosavadního prvního tajemníka Milouše Jakeše. Urbánkova kritika soudruhů, kterou vyslovil na konci února v Brně, nebyla jistě náhodná.

Spisovatelé přepřáhli. – Zpráva Rozhlasových novin z 28. února nám sděluje, že ke změně došlo na nejvyšším postu spisovatelského svazu. Z funkce předsedy Svazu československých spisovatelů odstoupil spisovatel Jan Kozák, který byl v této funkci po celé normalizační období, tedy od roku 1972. Předsednictví se vzdal, jak se ve zprávě praví, ze zdravotních důvodů. Jan Kozák patřil k těm spisovatelům, kteří podporovali prosovětskou linii, po roce 1968 byl skalním zastáncem normalizačního procesu.

spisovatel Jan Kozák

Další zpráva Rozhlasových novin (tentokrát ze dne 2.3.1989) nás zavádí na ryze rozhlasové pole. Toho dne se totiž udílely každoroční ceny za mimořádné tvůrčí činy v oblasti rozhlasové tvorby. Šlo o ceny v soutěži s názvem Rozhlasová žatva. Udílel je zpravidla ředitel Českého rozhlasu. Proto také na snímcích, na nichž jsou zachyceni dva z oceněných – Miroslav Karas a Ivan Rössler – uvidíme typicky kudrnatou hlavu tehdejšího ředitele Českého rozhlasu Karla Kvapila. Za co byla ocenění těmto dvěma tvůrcům, ale i dalším, udělena, to se dozvíte z přiložené zprávy.

udílení cen v rozhlasové Žatvě-M.Karas a K.Kvapil
udílení cen v rozhl.Žatvě - Ivan Rössler, K. Kvapil
autoři: Jiří Hubička , Tomáš Bělohlávek
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.