Čím jsme to žili
Co nás znepokojilo? Čím jsme to žili - 14
Podíváme-li se na začátek dubna v časech před 25 lety a budeme-li se snažit odhadnout atmosféru, ve které jsme žili, prizmatem zpráv tehdejšího rozhlasu, shledáme v tomto týdnu události znepokojivé, události smutné, převahu pak tvoří události, které už tehdy zcela nepochybně zanechaly posluchače zcela lhostejnými. Pojďme se věnovat nejprve těm prvním. Co nás v týdnu od 3. do 9. dubna 1989 znepokojilo?
Nepochybně to byla zpráva o havárii sovětské jaderné ponorky. Jakkoli k ní došlo kdesi v norském moři, pár kilometrů od Medvědího ostrova, přestože oficiální sovětská „kompetentní místa“ označila nebezpeční úniku radioaktivity za „zcela vyloučené“, přesto to byla zpráva, která znepokojení budila. Nezapomeňme – bylo to jen několik let po havárii černobylské elektrárny…
V prvním dubnovém týdnu se rovněž odehrál odvolací soud s několika představiteli disentu, kteří byli v únoru t.r. (o tom jsme na těchto stránkách rovněž informovali) odsouzeni za výtržnictví a útoky na veřejné činitele, či za přečiny proti veřejnému pořádku, jichž se měli dopustit v průběhu tzv. „Palachova týdne“. Znepokojivé na této zprávě bylo především to, že všechna odvolání soud zamítl.
Filmové fanoušky, zejména ctitele půvabných filmů z oblasti adaptací románů Julese Verna, rozesmutnila zpráva o úmrtí režiséra Karla Zemana. S jeho filmy vyrůstalo několik generací mladých, ale stejně tak dospělých diváků. Karel Zeman zemřel 5. dubna 1989 ve Zlíně.
Na rozdíl od předchozích si však nejsem jist, do jaké míry pohnula s posluchači (či zda je vůbec zaujala) následující zpráva, která pocházela ze vzdálené Jihoafrické republiky. Sdělení o předčasných volbách v této zemi nejspíš většinu našinců, kteří tehdy pojem „předčasné volby“ znali jen z učebnic, nejspíš z míry nevyvedla. Svědčila však o změnách, které se na jihu afrického kontinentu chystaly.
4. dubna roku 1989 slavila 40. narozeniny vojenská aliance, která měla (a má) v názvu zkratku NATO. Komentář, který tehdy Československý rozhlas odvysílal, se nesl v tradičním odsuzujícím duchu, v nanášení co nejčernější barvy na základní principy politiky Severoatlantického paktu. – Koho by tehdy napadlo, že uplyne necelých 10 let a Česká republika se stane součástí NATO. – Došlo k tomu 12. března 1999.
A na závěr si poslechněme zprávu o události, která v nás – jako snad jediná z uvedených –, může dodnes vyvolávat hrdost. Je to zpráva o zahájení velké výstavy z díla Alfonse Muchy v Japonsku. Dílo Muchovo, ale koneckonců celá česká secese, byly (a jsou) velmi kvalitním vyslancem naší kultury všude, kde byly vystaveny.
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
