Čím jsme to žili
Zprávy z východu Čím jsme to žili – 20
20. týden roku 1989 (týkal se dnů 15.-21.5.) nás prostřednictvím několika z uvedených zpráv zavede daleko na východ. V jednom případě to bude do Mongolska, ve dvou pak do Číny. Svět nebyl – v onom roce 89 – ještě tak úzce propojen a informační vzdálenosti nebyly ještě tak minimalizovány, jako tomu nastalo v době internetu (o kterém tehdy ještě nebylo ani vidu ani slechu), přesto však si už lidé navykli vnímat zprávy ze zdánlivě nekonečných dálav jako něco, co se nás může bezprostředně týkat. Bylo tak tomu i se zprávami z Mongolska a z Číny.
Zatímco Sovětský svaz postupně stahoval svá vojska ze zemí, do kterých je dříve „dočasně“ umístil, v tomto případě šlo o stažení tankového pluku z Mongolska (zprávu o stažení automobilního praporu z Olomouce jsme připomněli v souvislosti s minulým týdnem), což všichni vnímali s nadějí (s nadějí na to, že postupně dojde ke stažení všech vojsk z našeho území), zprávy z Číny se zatím o tancích nezmiňují, přesto působí znepokojivě. Dozvídáme se z nich pouze fakt, že v důsledku trvajících protestů studentů, kteří drželi na náměstí Nebeského klidu hladovku proti korupci i jiným nešvarům v zemi, byl v Pekingu vyhlášen výjimečný stav.
Zmínka o protestujících studentech v Pekingu zazněla i v další zprávě, která však ve svém celku přináší optimistické prohlášení o tom, že při státní návštěvě Číny, kterou v těchto dnech uskutečnil nejvyšší sovětský představitel Michail Gorbačov, se podařilo dospět k normalizaci vztahů obou velmocí. Na přiložených snímcích přibližujeme podobu dvou nejvyšších čínských zástupců – Teng Siao Pinga (označovaného za architekta čínských reforem a strůjce otevírání se Číny světu) a tehdejšího předsedy vlády Li Penga.
Další připomínky roku 89 se už budou týkat domácích událostí. 17. května posluchači rozhlasu (a diváci televize) jistě zbystřili při zprávě, že z vězení byl po uplynutí poloviny trestu propuštěn Václav Havel, uvězněný poté, kdy byl v průběhu tzv. Palachova týdne zatčen při protestní akci na Václavském náměstí. Zprávu si určitě vyposlechněte až do konce – v závěru je citován slib, který Václav Havel učinil… a sice, že už dále povede řádný život.
Pamatujete si ještě na Závod míru? Kdysi velmi populární cyklistický závod, který se konal vždy v květnu počínaje rokem 1948. Nejprve mezi Prahou a Varšavou, později vytvořil třetí bod tradičního trojúhelníku trati ještě Berlín. Závod se jel v této podobě naposledy právě v roce 1989. Později doznala trasa celou řadu proměn, od roku 1993 byl organizován už jen v České republice, v roce 2005 se v důsledku finančního krachu nekonal, v roce 2006 se závod jel z rakouského Linze do německého Hannoveru. A od roku 2007 už se nekoná vůbec. Jsme ale stále v roce 1989, kdy v ulicích měst, zejména pak v cílech etap čekaly na cyklisty davy diváků. V roce, který sledujeme, se vítězem stal (už potřetí v řadě) závodník NDR Uwe Ampler.
15. května si ctitelé literatury a rozhlasu připomněli 80. narozeniny spisovatele, dramatika a rozhlasového dramaturga Františka Kožíka.
Ze světa kultury přišla ovšem také jedna smutná zpráva – 17. května 89 zemřel v Praze oblíbený autor knížek pro děti a úspěšný scenárista Ota Hofman.
A na závěr jsem si ponechal zprávu, která v mnohém předznamenává dění, jež postupně sílilo, které nabralo svého vrcholu na podzim téhož roku. Jedná se o pokusy občanů bývalé NDR překonat státní hranice ČSSR směrem do NSR. Hranice mezi tehdejší ČSSR a NSR byla jednou z nejurputněji střežených hranic, šlo o ostře sledovanou část tzv. železné opony. O tom, že ji nebylo snadné překonat, svědčí i výsledek pokusu občanů NDR přerazit osobním automobilem hraniční závoru na přechodu ve Strážném na Prachaticku. Výsledek to byl tragický.
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
