Čím jsme to žili
Výjimečné stavy a výročí Čím jsme to žili – 22
Vzpomínku na 22. týden roku 1989 nemůžeme začít jinak, nežli připomenutím tragických událostí, které se odehrály na náměstí Tien an men v hlavním čínském městě Pekingu. Demonstrace studentů, jež se zde konaly už po několik týdnů (v naší rekapitulaci jsme se o nich několikrát zmínili), se čínská vláda rozhodla ukončit rasantně a neobyčejně drasticky. Poslala proti studentům armádu s tanky. O tom hovoří dvě hlavní zprávy, které se vážou k týdnu od 29. května do 4. června. V této souvislosti je dobré zmínit, že název Tien an men znamená v překladu Bránu nebeského klidu. Dodnes není zcela jasné, kolik mladých lidí tehdy na náměstí Nebeského klidu zahynulo.
Brutalita zákroku armády na hlavním pekingském náměstí otřásla světem. Ve světle této krutosti, které se dopustila čínská vláda na vlastních mladých lidech, poněkud bledly zprávy z dalších částí světa, které však ve své podstatě také nebyly nijak potěšující
Další zahraniční zprávy hovoří o nepokojích a následném zavedení výjimečného stavu v Argentině, jiná pak referuje o tři roky trvajícím výjimečném stavu v Jihoafrické republice. O příčinách těchto událostí se dozvíte ze zpráv Rozhlasových novin.
Raul Ricardo Alfonsin, abychom použili celé jeho jméno, byl zpočátku komunálním politikem, provinčním i národním poslancem a senátorem. Od roku 1983 do konce června 1989 byl v pořadí 49. prezidentem Argentiny.
Stal se symbolem boje proti diktatuře, která v zemi panovala před jeho nástupem k moci. Stal se doslova ikonou znovunastolené demokracie. Na konci prezidentování musel čelit prohlubující se hospodářské krizi. Opatření, která zavedl, vyvolala bouře, o nichž se hovoří v přiložené zprávě Rozhlasových novin ze dne 30.5.1989. Dodejme jen, že měsíc po uvedených událostech v Argentině byl prezident Raul Ricardo Alfonsin nucen z funkce hlavy státu odstoupit.
Ilustrační foto z časů jihoafrického apartheidu dokumentuje fakt, že rasová segregace byla ještě koncem 80. let v této zemi zcela běžnou okolností (na ceduli se sděluje, že tato veřejná zařízení jsou určena pouze pro osoby bílé barvy pleti).
Uvedený týden byl tedy – co se mezinárodních událostí týče – dramatický. Pohlédneme-li na domácí zpravodajství, můžeme – s trochou nadsázky – prohlásit, že to byl týden jubilejní. Slavila se výročí četných významných osobností (herce Ladislava Chudíka, brankáře Františka Pláničky), ale i institucí (90. let existence si připomínal Československý olympijský výbor), dokonce i výrobních podniků. Kladenská Poldi slavila 100. let od svého založení.
Zmíněné události tu připomínáme náležitým výběrem zpráv, jež zazněly v Rozhlasových novinách. Zejména rozhovor s Františkem Pláničkou potěší srdce zastánců sportoních fair play zásad. Všechna z uvedených výročí pak připomínáme také fotografiemi.
V případě 100. výročí Poldi Kladno pak přikládáme fotografii, která dokumentuje, co se s tímto významným podnikem stalo poté, kdy – jen několik let poté - dospěl do stadia divoké privatizace. S tímto vědomím pak vnímáme zprávy o mohutných oslavách 100. let trvání oceláren na Kladně s netajenou hořkostí.
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
