Čím jsme to žili
Výstřelem z Aurory to začalo… Čím jsme to žili – 45
…a pádem Berlínské zdi to skončilo. Shodou okolností jakoby se obě tyto světodějné události sešly v jednom týdnu (od 6. do 12. listopadu 1989). K té první ovšem došlo před dvaasedmdesáti roky. V roce 1989 se však ještě poměrně pompézně oslavovala. V Sovětském svazu i u nás. U nás však naposledy.
Palác kultury, lidově zvaný Pakul…
… nebo také Lidojem, se stal 6. listopadu 1989 svědkem posledních oficiálních oslav Velké říjnové socialistické revoluce u nás. Ta, jak je známo, byla zahájena výstřelem z křižníku Aurora, k němuž dal 7. listopadu 1917 rozkaz Vladimír Iljič Lenin. Výstřely z Aurory (slepými náboji) byly pokynem pro dělostřelecký pluk, aby zahájil útok na petrohradský Zimní palác, sídlo ruského cara.
A zatímco se v Praze slavilo…
… a vyznávala se pocta socialistická revoluci jako základu socialismu, tedy jediné myslitelné cesty vpřed, padla o tři dny později v Berlíně nechvalně známá zeď, která od roku 1961 neprodyšně oddělovala západní a východní partie tohoto města. Padly tím hranice mezi oběma násilně rozdělenými částmi Německa. Pád zdi se stal jakýmsi novým výstřelem – nikoli z Aurory, nikoli signálem k zahájení socialistické revoluce, ale symbolem jejího definitivního konce. Alespoň v té části světa, která nás bezprostředně obklopovala. V ony dny to však naše stále ještě státem ovládaná média reflektovala s nelibostí. Sovětská agentura TASS, kterou Rozhlasové noviny citovaly, se sice smiřovala s pádem zdi, důrazně však protestovala proti odstranění hranic mezi oběma německými státy.
Ale spolu se zdí padla v NDR vláda…
…přesně řečeno – padla o dva dny dříve, tedy 7. listopadu. Stihla ještě vydat prohlášení vůči občanům NDR, aby si – pokud mají v úmyslu odejít do NSR – svůj krok ještě rozmysleli. Na podobný pokyn však širší vrstvy východoněmeckých občanů neslyšely.
Ale teď zase rychle na jih, do baziliky svatého Petra…
…tedy do centra Vatikánu, kde tři dny poté, co lidé zbourali berlínskou zeď, došlo ke kanonizaci Anežky Přemyslovny. Naše úřady překvapivě umožnily tisícům věřících (prý jich bylo 8 tisíc) se této události zúčastnit. Kanonizace Anežky České bývá označována za předzvěst tzv. sametové revoluce, která o pár dní později odstartovala změnu režimu u nás. 12. listopad se stal významných dnem nejen pro věřící, ale pro celý národ.
Návrat z Číny
Jen několik dnů před tímto rychle se řítícím děním se – bez větší pozornosti veřejnosti - vrátil ze státní návštěvy v Číně tehdejší ministr zahraničních věcí Jaromír Johanes. Když si poslechneme zprávu Rozhlasových novin o této události, nabydeme dojmu, že naši státní představitelé, tedy ti, kteří se do Číny vypravili, vraceli se téměř se shodnými formulacemi : …„oboustranný zájem o všestranný rozvoj vzájemných styků“. Tak zhodnotil plody své čínské mise Jaromír Johanes. Na začátku listopadu 1989. – Na obrázku je slavná zeď Devíti draků z pekingského Zakázaného města. Ta - na rozdíl od té berlínské - v tomto týdnu (ani nikdy později) nepadla.
Smrt velkého umělce…
…amerického klavíristy ukrajinského původu Vladimíra Horowitze, považovaného za jednoho z největších hudebníků všech dob (zemřel v tyto dny ve věku 85 let v New Yorku), jakoby zůstala ve stínu dramatického vývoje politických událostí. Právě proto si tuto osobnost připomeňme malou ukázkou jeho umění. V Horowitzově podání si můžete poslechnout úryvek z Balady g-moll, opus 23, Fryderyka Chopina.
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
