Čich - překvapivé poznání
Jaký vlastně mají gorily čich? Pátrali jsme v učených knihách, na internetu, mezi odborníky a došli k překvapivému závěru. O čichových schopnostech goril toho vlastně víme velice málo.
Tedy - abychom byli přesní - skoro nic. Obecně se má za to, že gorilí čich je mizerný, asi tak srovnatelný s lidským. Lidé dovedou rozeznávat celou řadu specifických vůní i pachů, příjemných i odpudivých, ale ve srovnání s mnoha zvířaty - například se psy - nezachytíme snad ani procento pachů, kterými se řídí mnohá divoká zvířata. Například pes ve svém okolí nosem a někdy i jazykem doslova čte.
Abychom vyzkoušeli čich goril, vymysleli jsme si jednoduchý pokus. Dáme do pavilonu některé předměty se specifickou vůní a budeme sledovat, zda je vůbec odhalí a zda je budou zajímat. Pod mnoha diskusích rozhodnutí nakonec padlo na několik artefaktů se zvířecí vůní a dva s vůní lidskou - ženy a muže. Pro druhou část jsme zvolili trička Odhalení, ve kterých naši kolegové trpělivě po tři dny spali a poté je uzavřeli do nepropustných sáčků. Zvířecí vzorky jsme dovezli ze Zoo Dvůr Králové - podestýlku tygra, antilopy, gorilího samce Tadaa a orangutanů. Přísnou kontrolou nakonec prošel velký smotek dřevité vlny z podestýlky antilop a pár "stébel" z podestýlky tygřích mláďat. V ostatních bylo příliš mnoho trusu a hrozilo nebezpečí, že ho budou gorily pojídat.
Trička nasátá pachem muže a ženy jsme opatrně rozvěsili po stromech ve výběhu a na zem před vchod položili hromádky antilopí podestýlky a špetku podestýlky tygra. Je nutné podotknout, že sami jsme z předmětů cítili slabý pach jen ve chvíli, kdy jsme si je přiložili až k nosu. A také že v pavilonu je přes veškerou hygienu poměrně intenzivní gorilí zápach, který záhy přehlušil - z našeho pohledu - všechny ostatní pachy.
Gorily rozvážně vstoupily do pavilonu a rozhlížely se po okolí. Okamžitě objevily zavěšená trička, ale pár vteřin váhaly, jak se zachovat. Vtom Kamba zavětřila neznámý pach, ze země vzala smotek vlny od antilop a dlouze ho očichávala. Totéž opakovala s pár vlákny vlny tygra, ležícími opodál. Obdobně se po pár vteřinách zachovala Kijivu, zato Richard a Shinda nechali vzorky bez povšimnutí. Richard si to zamířil pod trička a po očku si je prohlížel. Zájem o ně projevil až ve chvíli, kdy se vzhůru hrnula Kijivu. Změřil si ji pohledem (samice změnila směr, jako by o tričku nikdy ani neuvažovala) a poté shodil na zem "ženské" triko. Sedl si k němu a k našemu překvapení ho dlouze pomočil.
To nečekal ani dr. Havlíček, který ovšem rychle odhalil podobnost s chováním některých jihoamerických opic. U nich si samec močí značí svou partnerku, aby bylo každému jinému samci jasné, že je zadané. U goril ovšem takové chování nikdy nebylo pozorováno. Poslední - mužské - tričko stáhla Kamba, intenzivně ho očichávala, a nakonec si ho oblékla! Když ji přestalo bavit, předala ho Kijivu a ta si s ním hrála jako s podestýlkou další dlouhé minuty.
Naším pokusem jsme jednoznačně dokázali, že gorily nejenže cítí, ale jejich čich je nesrovnatelně lepší než čich lidí. A to je informace, která je zřejmě nová i pro primatology, odborníky na lidoopy a další primáty.
