Česká televize v neděli odvysílá nový dokument o stoletých dějinách pražského Židovského muzea
Při příležitosti 100. výročí založení Židovského muzea v Praze natočil režisér Ivan Pokorný hodinový dokument Sto neklidných roků, zaměřený na osud pražského Židovského muzea, který je úzce propojen s dějinami českých a moravských Židů. Představuje stoletou historii této třetí největší instituce svého druhu v Evropě stejně jako řadu osobností, které jsou s muzeem spjaty.
Dokument odvysílá v premiéře Česká televize na programu ČT2 v neděli 5. listopadu od 20.00 hodin, repríza bude na ČT2 ve středu 8. listopadu ve 23.55 hodin. Film bude rovněž možné zhlédnout na internetových stránkách www.ceskatelevize.cz.
Kromě sta let historie muzea dokument také mapuje život Židů v Praze od jejich příchodu do současnosti. Dozvíme se v něm i takové zajímavosti, jako že autor naší hymny František Škroup hrával na varhany ve Španělské synagoze i v sousedním římskokatolickém kostele sv. Ducha, že plachý židovský spisovatel Franz Kafka nejedl maso a přitom si dnes v restauraci v jeho rodném domě můžeme dát Kafkův biftek a že po vzniku samostatného Československa byli Židé zastoupeni v parlamentu.
V dokumentu mluví ředitel muzea PhDr. Leo Pavlát, kurátor výstavního oddělení PhDr. Arno Pařík a vedoucí oddělení dokumentace Magda Veselská.
Ačkoli Židovskému muzeu v Praze je letos sto let, jeho poklady jsou podstatně starší. Dnes je se svými 40.000 exponáty a 100.000 knihami považováno za největší sbírku judaik na světě - paradoxně také díky "péči" nacistů. Maiselova, Španělská, Pinkasova a Klausová synagoga, Starý židovský hřbitov, Obřadní síň i Vzdělávací středisko představují nevyčíslitelnou kulturní a společenskou hodnotu. To vše zprostředkovává komplexní obraz života a dějin Židů v této zemi.
Bezprostřední příčinou vzniku Židovského muzea byla asanace pražského Židovského města probíhající od roku 1895 a s ní související snaha o záchranu památek z bohatých inventářů Cikánovy a Velkodvorské synagogy, určených ke zboření. U zrodu Židovského muzea v roce 1906 stáli historik dr. Salomon Hugo Lieben a dr. August Stein, představitel českožidovského hnutí a pozdější předseda pražské židovské obce.
Stanovy "Spolku k založení a vydržování Židovského muzea v Praze" byly schváleny zemským místodržitelstvím 29. srpna 1906 a vydány tiskem v české a německé verzi. Důležitou součástí stanov byl program muzea: "Spolek má sbírat, uchovávat a vystavovat předměty synagogálního a domácího kultu, zejména uměleckého charakteru, dále archiválie, rukopisy a tisky, týkající se židovských dějin a literatury, a nakonec pořizovat vyobrazení židovských památek, osobností a předmětů."
Po okupaci Čech a Moravy 15. března 1939 bylo muzeum pro veřejnost uzavřeno. Ale už v roce 1942 zřídili nacisté "své" Ústřední židovské muzeum, kam byly soustředěny umělecké předměty ze všech zrušených židovských obcí a synagog Čech a Moravy. Jeho založení navrhl Dr. Karel Stein, který se ve spolupráci s dalšími odbornými pracovníky snažil zachránit židovské památky ohrožené probíhající konfiskací židovského majetku. Nacisté po dlouhých jednáních projekt ústředního muzea schválili, i když byli vedeni jinými záměry než jeho tvůrci. Existují dokonce domněnky o tom, že později měly být exponáty vystaveny v "Muzeu vyhynulé rasy".
Po 2. světové válce Židovské muzeum přešlo pod správu Rady židovských náboženských obcí v ČSR. V roce 1950 však bylo pod nátlakem převedeno do vlastnictví státu, v němž od roku 1948 vládla komunistická diktatura. Působení takto vzniklého Státního židovského muzea bylo poznamenáno řadou omezení, jež muzeu znemožňovala plně vyvíjet odbornou, expoziční, výzkumnou a osvětovou činnost. Některé exponáty byly dokonce prodány. Zajímavá je například historie půldruhého tisíce prodaných svitků tór, které v roce 1965 putovaly do Anglie a odtud po pečlivé restauraci do celého světa. Jiným příkladem neobliby Židovského muzea u totalitní moci bylo uzavření Pinkasovy synagogy prakticky po celou dobu "normalizace" pod záminkou stavebních oprav, které se ovšem nekonaly.
Po pádu komunistického režimu se v roce 1989 vytvořily podmínky, které vedly ke změně postavení muzea. K 1. říjnu 1994 byly budovy vráceny Židovské obci v Praze a sbírky Federaci židovských obcí ČR a současně vzniklo Židovské muzeum v Praze jako nestátní instituce. V současné době je Židovské muzeum v Praze nejnavštěvovanějším muzeem v České republice.