Česká společnost po roce 1989 a dnes
Už je to 22 let od chvíle, kdy se náměstí českých a slovenských měst plnily davy lidí. 17. listopadu 1989 totiž začala Sametová revoluce. Konec vlády jedné strany znamenal konec perzekucí a útlaků, svobodu projevu i vyznání nebo možnost cestovat za hranice naší země. Jenže po více než dvaceti letech se atmosféra v naší společnosti znovu přiostřuje.
Ten zimní večer 17. listopadu 1989 asi jen málokdo věřil tomu, že to právě začalo... V následujících mrznoucích a sněhem zavátých dnech se lidé v řadě měst po celém socialistickém Československu shromažďovali na náměstích, aby jasně demonstrovali touhu změnit chod naší země. A tak není divu, že na pódiích často vystupovali lidé, kteří do té doby mohli znít jen na zakázaných elpíčkách nebo z éteru zahraničních stanic.
Taková byla doba, o které se v dnes mluví jako o Sametové revoluci. Jak se o ní asi jednou budou učit další generace? Ptám se historika Jaroslava Šebka.
„Myslím si, že by se mělo učit, že v roce 1989 se k nám navrátila svoboda a na toto bychom neměli nikdy zapomínat. Přes všechny problémy, které současná společnost prožívá, nesmíme zapomenout na to, že se vrátila svoboda. Já bych se obával toho, aby se najedou, v postupujících letech a desetiletích, nezačal tento pojem relativizovat a nezačaly se hledat důvody, proč by měl být třeba i komunismus v nějaké podobě zachován.“
Porevoluční doba sebou přinesla nemalé a jistě nečekané problémy. Některé z nich ale vyvstávají napovrch až v této době.
„Celá přeměna, která začala probíhat po roce 1989, měla nastavené mantinely především na ekonomické ventily. To možná byl kámen úrazu, který se ale ukazuje až v této době. Co možná scházelo a nebylo doceněno, aby se do transformace po roce 1989 v daleko větší míře promítl duchovní rozměr a morální zásady.“
Uplynulá dvě desetiletí nejsou podle Jaroslava Šebka jen lety divokých privatizací nebo tunelování.
„Současně si myslím, že je to také doba hledání. Hledání nové podoby naší identity, vztahů k sobě samým i mezi sebou. A to jsou věci, které na zcela jednoznačné hodnocení čekají.“
Od revolučních proměn uplynulo už 22 let. A zdá se, že naše společnost znovu stojí na křižovatce dějin. Máme do budoucna výhled nadějný nebo je důvod k obavám? "Dnešní doba je přelomová," soudí Jaroslav Šebek a pokračuje.
„Tato doba je těhotná opět další změnou. Je vidět, že se najednou, před našima očima, mění celková atmosféra nejen u nás, ale mění se v Evropě a samozřejmě žijeme v globálním prostředí, takže na celém světě. Teď je samozřejmě otázka, jak se budou ty poměry dál vyvíjet. Protože já mám trošku obavu, aby se znovu nezačalo volat po nějakých radikálních změnách. Protože zásadně si myslím, že v tuto dobu je lepší pozitivní evoluční vývoj, než další revoluce.“
Kam se naše doba vrtne, ukáže čas. Zda si v ní zachováme morální pravidla a duchovní přesah, to už záleží na každém z nás.
Česká společnost po roce 1989 a dnes
