Cena Vize 97 pro Václava Cílka
V duchovním a multikulturním centru Pražská křižovatka, bývalém kostele svaté Anny, se v pondělí udělovala cena vize 97. Dává se lidem, kteří svým dílem významně rozšířili lidský obzor, poukázali na méně známé jevy a souvislosti, napomohli včlenit výsledky vědy do obecné kultury a prohloubili tak alternativy lidského pohledu na svět a základní otázky bytí. Letošním držitelem ceny se stal šéf Geologického ústavu Akademie věd a spisovatel Václav Cílek.
O Václavu Cílkovi můžeme říci, že je to renesanční člověk s neobyčejně širokým záběrem. Kromě geologie se zabývá se klimatologií, překládá taoistické texty a hlavně chodí českou krajinou a píše knihy o jejím vývoji, či o vztazích mezi krajinou a civilizací. Najdeme v nich přesahy do religionistiky, filozofie, teologie, do výtvarného umění nebo hudby všech žánrů. "Snažíte se pochopit především pro sebe, co se se světem děje. Výsledky svého pochopení publikujete dál a najednou zjišťujete, že to ostatní lidi také zajímá. Protože to je vaše cesta světem," popisuje svá zkoumání Václav Cílek. Podobně se dívá i na současnou krizi.
Václav Cílek: "Víte, každá změna má velké množství pozitivních a velké množství negativních dopadů, ale v podstatě člověk má aspoň tu svobodu si vybrat z těch možností něco lepšího, to znamená, skoro si myslím, že je-li na krizi něco dobrého, pak to záleží na naší kreativitě, co s tím uděláme."
Tato kreativita se může týkat například spotřeby některých surovin, jako je nikl, železo nebo měď. Ty se používají v elektronice nebo ve vojenských zařízeních a časem začnou docházet.
Václav Cílek: "Tyto suroviny pravděpodobně nikdy nedojdou úplně, ale nová ložiska a nové technologie budou o mnoho dražší, to znamená, že ten svět sám nás během nějaké doby donutí skutečně víc šetřit a být hospodárný a spoléhat se na to, co máme. Tak proto si myslím, že teď máme čas se na tuto situaci začít pomalu připravovat. A to si myslím, že je ta osobní kreativita. Tady v Čechách nebude hladomor, nebyl ani na konci první světový války, kdy se doopravdy všecko jako zbouralo, ale to, co my můžeme dělat, je jenom naštelovat to, jakým způsobem to prožíváme a tu změnu udělat. Ona žádná změna nejde rychle, ale začít si na tom pracovat dobrovolně dřív, než nás ta situace dožene."
Může ale určitá změna života životního stylu zabránit takovým krizím? Jsou ekonomové, kteří tvrdí, že to nejde, protože jde o pravidelný cyklus - tak jako se v přírodě střídají roční období. Jiní ekonomové tvrdí opak a domnívají se, že krize jsou přímým důsledkem lidského konání. Jak to vidí Václav Cílek?
Václav Cílek: "Víte, každý růst vytváří svoji vlastní bublinu a svoji vlastní past, to znamená, že každý růst se po dosažení určitého bodu mění ve svůj opak. A není možné svět naštelovat tak, abychom žili na té jedné linii, která neosciluje nahoru a dolů, spotřeba neroste - neklesá, ale to, co je možné udělat, je právě minimalizovat takové ty velké růsty, které potom vedou k velkým pádům. A protože ekonomy a politiky nelze o této věci přesvědčit, tak je prostě nutné smířit se s tím, že samotný život nám ukáže že toto není ta správná cesta. Podobně jako dneska se už nepustíme do náboženských válek, toho už máme dost, tak se obávám toho, že i toto období si musíme projít nikoli tím klidnějším, ale tím náročnějším způsobem, aby prostě v kolektivní paměti zůstala ta informace, že některé věci možné jsou a jiné ne."
