Bohumilá historie

Knihy

Asketa, šílený pro "jakéhosi" jediného Boha, balancující na vysokém sloupu pod rozpáleným pouštním sluncem a drmolící nesrozumitelný nekonečný proud modliteb, vzdychající ve své nahé samotě a bláznivě šťastný ve svém zjevně pomateném podnikání? Je možné přijmout tuto představu jako skutečnost? Pouze v případě, že v sobě máme touhu po poznání a poučení, jestliže přistoupíme na dějinnou realitu víry jako praktikované oddanosti a především, pokud odložíme postmoderní pocit zdánlivě šokující nesmyslnosti, absurdity a nepochopitelnosti, svádějící k plochému ironizování. Tehdy zjistíme, že se před námi rozprostírá historie křesťanského asketismu, prvotního monasticismu syrsko-mezopotamského prostředí, jež se nepochybně dotýká základů a kořenů evropské tradice.

Zatímco pro stručný a výrazně formulovaný výrok obsahující nějakou životní moudrost, evidentně přijatelnou pravdu nebo mravní zásadu užíváme pojem latinského původu, elegantní a vzletně znějící slovo sentence, původem řecká obdoba tohoto slova - apofthegma - je zvláštním literárním žánrem prozíravých průpovědí, především pocházejících od tzv. pouštních otců. První díl výroků a příběhů egyptských pouštních otců (egyptské mnišství se zrodilo na přelomu 3. a 4. století našeho letopočtu) vydalo Benediktinské arciopatství na pražském Břevnově v roce 2000.

Obal knihy Historia religiosa. Bohumilá historie mnichů syrských

Inspirativnost egyptského mnišského a poustevnického stylu života se ale projevila i v dalších centrech křesťanské askeze, v Palestině a v oblastech Malé Asie. Právě z tohoto prostoru vychází publikace, týkající se křesťanského světa před rozpadem na západní a východní, oblasti Sýrie, kde se křesťanská askeze vyvinula z domácích asketických kořenů do velmi svébytných, charakteristických, ba často i kuriózních forem. Ve své Historii ji zachycuje Theodórétos Kyrrský (asi 393-460), vzdělaný biskup antiochijský. V příbězích jednotlivých poustevníků (Afraatés, Maésymas, Eusebios, Palladios a další), označovaných jako apofthegmata syrských otců, předkládá, spíše než nějaké souvislé dějinné líčení, způsob samotářského života naplněného rozmlouváním s Bohem, odříkáním a hledáním podstatného smyslu pozemského trmácení.

Pro dnešního zájemce o zmiňované dějinné období, především o zdroje eremitismu (poustevnictví) a monasticismu (mnišství), ale též o způsob tehdejšího myšlení a o literární památky týkající se oné epochy, je vydání Historie religiosy perfektně připraveným zdrojem informací s fundovanou úvodní studií Jiřího Pavlíka.

Potěšujícím a výrazným momentem knih vydávaných Benediktinským arciopatstvím na Břevnově (Bohumilá historie mnichů syrských je devátým sešitem edice Pietas benedictina) je jejich formální dokonalost. Celek je potvrzením zažitého povědomí, že benediktinský řád je zavedeným nositelem kulturních tradic a vzdělanosti. Tak jako benediktinští mniši v dávných dobách knihy opisovali a zdobili iluminacemi, nyní z jejich "dílny" vycházejí krásné a dokonale provedené tisky typograficky i esteticky na velmi vysoké úrovni.

Theodórétos z Kyrru, Historia religiosa. Bohumilá historie mnichů syrských, Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty, Praha 2005, překlad: Jiří Pavlík, 176 s.