Afrika v pohybu
Evropa je jediný kontinent, kde slábne role tradičních forem náboženství. Všude jinde naopak stoupá. Úspěch jednotlivých směrů je poněkud ošidné porovnávat, ale z celkového pohledu se šíří především křesťanství. A kontinentem velkých změn je Afrika.
Afrika je v náboženském pohybu. Žádný jiný kontinent se z hlediska náboženské mapy nemění tak rychle. A směr je jasný: soupeří mezi sebou dvě největší monoteistické víry – křesťanství a islám. Velký průzkum společnosti Pew Forum probíhal od roku 2008 a ukázal, že černý kontinent se za posledních sto let změnil k nepoznání. Tehdy se ke křesťanství a k islámu dohromady nehlásila ani čtvrtina obyvatel. Dnes je situace jiná.
V polovině z 19 zkoumaných zemí prohlásili všichni dotázaní, že jsou buď křesťané nebo muslimové, v dalších to bylo devět z deseti. Křesťané přitom v úsilí o získání Afričanů jasně vedou. Jestliže se jejich počet odhadoval v roce 1900 na 7 miliónů, dnes je jich v Africe skoro půl miliardy. Muslimů je zhruba polovina, ale i jejich počet je za sto let dvacetinásobný.
Celkově se dá konstatovat, že jih kontinentu patří křesťanům, zatímco na severu má větší vliv islám. Existují i územně rozdělené státy. Například v Súdánu je sever islámský a jih křesťanský, což může vést k jeho rozpadu. Pokud se totiž uskuteční dlouho očekávané referendum, jižní oblasti dají nejspíš (po mnoha letech islamistické vlády) přednost samostatnosti. Méně naléhavý je připad Nigérie, kde jsou rovněž na severu muslimové a na jihu křesťané. Tam, kde se obě komunity setkávají, dochází ale rovněž k napětí.
Bylo by ovšem naivní myslet si, že odzvonilo mnoha podobám tradičních afrických náboženství. Existují spíše v jakémsi paralelním životě. Týká se to například různých obětí, víry v amulety nebo různých prokletí či vlivu šamanů. Mnoho lidí se hlásí ke křesťanství nebo k islámu, ale současně praktikuje tradiční zvyky. Tedy cosi podobného, jako například náboženství woodoo, o kterém se v poslední době mluvilo v souvislosti se zemětřesením na Haiti.
Jisté je, že Afrika může sloužit jako další důkaz, že křesťanství není pouze „náboženstvím Západu“. Černý kontinent si buduje vlastní formy, ve kterých žije stejný obsah - podobně jako Filipíny, Jižní Korea nebo v poslední době Čína. Což je nepochybně dobrá zpráva.
