8. den: Představujeme pavilon
"Trochu jiná reality show" se podobně jako ty ostatní odehrává na omezeném území, které nesmějí soutěžící opustit. V našem případě se jedná o pavilon goril pražské zoo. O tom, že starý "opičinec" není vyhovující po všech stránkách, se vědělo dávno. A všem bylo jasné, že je nejvyšší čas postavit nový, moderní pavilon.
První plány byly přitom již v 80. letech minulého století. Stavbu připravoval ještě bývalý dlouholetý ředitel profesor Zdeněk Veselovský a po něm i řada dalších ředitelů, kteří se zde vystřídali. Ovšem skutečně realizovat pavilon goril se podařilo až současnému řediteli zoo, doktoru Petru Fejkovi. Pavilon se otevíral v roce 2001. Stavba se uskutečnila podle plánů, na nichž pracoval tým odborníků již v roce 1998. Jedním z odborných garantů projektu od samého začátku byl nynější kurátor savců v zoo, RNDr. Pavel Brandl, Ph.D. Ten nám také vyprávěl o novém pavilonu.
Pavle, mohl bys nám popsat, jak vůbec ten pavilon vypadá, z jakých částí se skládá a proč jste volili právě tuto konstrukci? V zoo jsme měli lidoopy i ostatní primáty ve starém pavilonu opic, který kdysi když vznikal, tedy zhruba před padesáti lety, byl velice pokrokovou a moderní stavbou. Po těch padesáti letech byl ale totálně přežitý, byla to historie, která už neměla v zahradě místo, a my jsme si zkrátka představovali, že začneme chovat primáty jinak. Tady máme krásný funkční celek, který když se tady na něj díváme z návštěvnické vyhlídky, tak velmi zhruba ho mohu rozdělit na dvě oddělené a odlišné části. Jednou je venkovní výběh, druhou vlastní pavilon. Když si budeme povídat o tom venkovním výběhu, tak my jsme byli zvyklí mít gorily buď v klecích, nebo ve výběhu s pevným povrchem, což je sice velmi hygienická varianta, nicméně pro tak inteligentní zvířata, jako jsou gorily, je to velmi nudná varianta. My potřebujeme, aby se zabavily, aby měly co dělat, takže jsme zvolili otevřený, travnatý výběh. Tady vidíme travnatou plochu, která od nás ubíhá nahoru do kopce a tam mizí za volným horizontem, nevidíme na konci výběhu žádnou stěnu, žádnou bariéru. Od zvířat nás odděluje jenom vodní příkop, vidíme tady spoustu šplhacích prvků, po kterých se gorily mohou pohybovat, je tu několik živých stromů. Vzhledem k tomu, že jich je jenom několik, jsou ochráněné tak, aby se po nich gorily nemohly pohybovat. Kvůli své zvídavosti a vysoké inteligenci by ty stromy velmi rychle olámaly.
Jakým způsobem to je vyřešené? Kolem kmenů jsou upevněné dva docela nenápadné kroužky z kovu, na těch jsou ještě nenápadnější izolátory a mezi nimi jsou nataženy elektrické ohradníky, takže v podstatě něco jako výběh na ovce nebo na krávy, princip je stejný, jenom používáme silnější zdroje. Dotyk elektrického proudu je gorilám nepříjemný a raději se mu vyhýbají, než aby se ho opakovaně pokoušely překonat.
Stejným způsobem máte proti útěku zabezpečeny i všechny zdi? Výběh je neuzavřený jenom zdánlivě, za horizontem se nachází čtyři metry hluboký suchý příkop a za ním je ještě čtyřmetrová zeď. Ve své podstatě tady máme bariéru, která sama o sobě funguje jako absolutní, jenom není všude vidět. Ale navíc ještě používáme opravdu ty ohradníky k tomu, abychom tuhle bariéru posílili, a zároveň taky chceme zvířatům zabránit, aby do některých částí výběhu chodila.
A co ty provazy ve výběhu, jaký ty mají smysl? Nestačily by jen větve a suchý kmen? Nesmíme zapomenout, že gorily jsou zvířata z lesa, z deštného pralesa, a natažená lana vlastně nahrazují liány. Je tady i šplhací síť, kterou můžou využívat ke šplhání. Takže určitě všechny umělé prvky nahrazují prvky přirozené, se kterými se zvířata potkávají venku v přírodě.
Podívejme se nyní do vnitřních prostor budovy, která tady stojí. Jak to vypadá tam? Vnitřní konstrukce a vybavení je podstatně složitější. Najdeme zde velké množství místností a místnůstek, některé jsou pro gorily, některé jsou pro ošetřovatele, je tu i řada místností s vyloženě technickým charakterem. Gorily mají rozsáhlou vnitřní expozici, na kterou navazují dvě velké ložnice. Ještě pořád jim říkáme tradičně ložnice, i když vůbec neslouží k tomuto účelu. Hned vedle prostorů pro gorily je místnost ošetřovatelů, tedy spíše přípravna, na kterou navazuje ještě řada dalších místností, jako jsou sklady a šatny. Přípravna je současně pro ošetřovatele jakýmsi pozorovacím stanovištěm, protože má prosklená okna nebo aspoň průzory do všech vnitřních prostor, takže ošetřovatel celý den vidí kolem sebe a kontroluje, co zvířata dělají. Pokud jsou ve výběhu, kam z přípravny nevidí, má v přípravně k dispozici kamerový systém a může si přepínat pohledy na výběh tak, aby viděl, co zvířata právě dělají třeba ve venkovním výběhu. Jinak bychom v tom zázemí už našli opravdu jenom prostory, ve kterých zimujeme některé druhy primátů, jako jsou lemuři, či druhy zvířat, která s pavilonem goril vlastně nijak logicky nesouvisejí. Máme tam třeba odchovnu pásovců.
Pavilon má ovšem ještě první patro. Tam bychom našli vyloženě technické místnosti. Říkáme jim ochozy, jsou to ochozy, po kterých se pohybují chovatelé a zároveň také zahradníci, provádějí tam údržbu zeleně, ovládají odtamtud některé systémy ve střeše, jako je třeba mlžení, ventilace, otevírání světlíků.
To už je prostor pro běžného návštěvníka nepřístupný a stejně tak nepřístupný je i vršek budovy. Co znamená to druhé patro? Zde je jen jeden jediný prostor, a to protipovodňová věž. Tato věž vznikla ještě během projektu a byla podmínkou pro vybudování pavilonu v této oblasti. Je to místnost, jejíž podlaha je vyprojektována tak, aby byla ve vyšší úrovni než očekávaná stoletá voda. Nemysleli jsme si, že bychom ji během našeho života použili. Bohužel, opak byl pravdou. Použili jsme ji hned v prvním roce fungování pavilonu a do dneška se můžeme jenom dohadovat, zda nám pomohla zvířata zachránit, nebo naopak zda díky tomu, že jsme se spolehli jenom na tuhle variantu, nám tehdy utonul ten nejmladší člen skupiny, sameček Pong.
