64. den: Vztahy se stále mění

Viděli jsme Richarda v čele skupiny, dvě samice - Shindu jako dominantní, Kijivu někde vzadu, a malou Moju. Říkali jsme si: "To je bezvadný, tady to všechno bude fungovat." Po uplynulých třech měsících jsme zjistili, že vlastně nevíme skoro nic, že jsme stále na začátku. Situace ve skupině se mění ze dne na den. Když vezmeme gorily postupně, můžeme jejich přeměnu dobře popsat. Nejprve Richard. Na začátku jednoznačně dominantní samec, který si vůbec nevšímal Moji. Dokonce jsme se obávali, jak to dopadne, až někdy Moju zaregistruje, vezme na vědomí a bude se s ní chtít kontaktovat. A najednou je od půlky projektu s Mojou velký kamarád, jemně do ní strká svou obrovskou přední končetinou. Je to úžasné, jaký k ní má krásný vztah.

Do skupiny jako poslední přišla Kamba, stará samice. Richard, který do té doby vypadal, že je naprosto nedotknutelný, najednou před Kambou prchá. A my přemýšlíme, co se tam stalo, jak je možné, že Kamba, která je třetinová proti Richardovi, má navrch, jak je možné, že před ní samec utíká, že se jí bojí. Je to situace, kterou dodnes neumíme úplně přesně vysvětlit. Jenže v současnosti je Richard opět v čele, a to přesto, že se s Kambou nepotýkal, že jí ustupoval. Zůstal na úplném vrcholu hierarchického žebříčku.

Druhá samice Shinda vypadala od začátku, že má neotřesitelnou pozici. Ale z ničeho nic po příchodu Kamby ztratila svoje místo. Kamba se postupně spolčila s Kijivu a Shinda, která se nemá o koho opřít, je na začátku roku na samotném konci hierarchie naší rodiny. Já si nemyslím, že by to bylo navždycky. Je to jistě dáno i tím, že nemá mládě. Jakmile přestane její hormonální tělísko fungovat a bude Richardem nakrytá, nepochybně začne stoupat někam nahoru. Kam to nikdo neví, ale v dané situaci je úplně na konci. Je nešťastná, neví, jak na to má reagovat, nebyla na to zvyklá. Pořád vyhledává kontakty s Kijivu, vyzývá ji ke hře, pořád do ní šťouchá a nutí ji každou chviličku, aby se s ní přátelila. Shinda cítí, že kdyby Kijivu přešla na její stranu, že by se od ní mohla odrazit nahoru. Že by jí pomohla na cestě vzhůru. A co Kijivu? Na začátku jsme viděli nervózní, labilní samici, která si mnula hlavu, zakrývala si uši, válela se na zádech a třásla nohama. A to přesto, že jako samice s mládětem by měla mít mnohá privilegia. Po příchodu Kamby nastala neočekávaná situace - obě samice se spolu spřátelily, Kijivu půjčuje Kambě Moju a za to se jí povedlo dostat se mezi samice na nejvyšší post. Dostala se tam, kde by měla být samice s mládětem ve skutečné gorilí rodině v přírodě, na první místo mezi samicemi.

Posledním z našich soutěžících je Kamba. Ta do pražské zoo přišla jako naprosto nečitelná samice, o které se psaly různé informace, mnohé nebyly příliš pozitivní. Prý byla nesnášenlivá, agresivní a musím se přiznat, že mně osobně nebyla příliš sympatická ani tím, jak se první dny v pavilonu chovala. V současné době, pár týdnů po příchodu do Prahy, ji sleduji s obdivem a nadšením. Jak profesionálně - pokud mohu toto slovo ve spojitosti s gorilami použít - se chová, jak má situaci v rodině pod kontrolou, jak přesně sleduje a chápe, co se právě odehrává. Připadá mi, že má všechno dokonale promyšlené. Kamba se pro mne změnila v nesmírně sympatickou starší gorilí dámu. Využila Kijivu k tomu, aby si udržela postavení před Shindou, pohybuje se ve skupině od jedné samice ke druhé a dnes je to tak daleko, že když se postaví Richardovi - a troufá si to jako jediná ze samic - tak má za sebou Shindu a Kijivu, které ji rády podporují. Je skutečně neuvěřitelné, jak Kamba rodinu ovládá. Pokud bych to měl shrnout, pak od začátku Odhalení jsme ušli v rodinných vztazích pěkný kus cesty a mnoho jsme se naučili a pochopili. Dostali jsme se někam úplně jinam, než když jsme stáli na začátku našeho projektu. A myslím si, že se máme ještě na co těšit.

Popsal jsi detailně, jak se změnili všichni dospělí členové naší skupiny, ale nezmínil jsi se o malé Moje. Zaznamenali jsme i u ní nějaké pokroky, nějaké změny? Samozřejmě, i když u Moji stejně jako u každého jiného mláděte, včetně dětí, veškeré změny v období tří měsíců odhalí spíše ti pozorovatelé, kteří ho nevidí trvale, ale s odstupem. My máme Moju na očích každý den a ani nám nepřijde, jak vyrostla, jak se vyvíjí, co nového se naučila. Když jsem si pouštěl nedávno filmy z prvních dnů našeho projektu, tak Moja byla ještě droboučké nemohoucí mláďátko na zádech matky, které se nesměle vydávalo na první kroky od matky. Richard si ho nevšímal vůbec, Shinda si ho občas začínala brát na záda. A dnes po třech měsících tu máme mládě, které je samostatné, vzdaluje se od matky, šplhá, leze, hraje si. Komunikuje se všemi samicemi, poslední dobou tráví nejvíc času na zádech Kamby, která se do něj zamilovala. Kamba je fantastická teta, je s Mojou daleko delší čas, než to dělá matka Kijivu. A Kijivu to snáší.

Martine, jak podle tebe bude fungovat skupina v budoucnu? Myslíš, že dojde ještě k nějakým výrazným změnám v hierarchii? Je jasné, že rodina je organický celek, který se neustále mění. Tam není nic dáno, nic není jasného, my jenom můžeme předpokládat, co se bude odehrávat v nejbližších týdnech a měsících. Jak už jsem říkal, všechno bude záležet na tom, jestli se podaří, aby Richard nakryl Kambu, případně Shindu. Jakmile jedna z těchto samic bude čekat mládě, tak si určitě bude upevňovat svou pozici a ta se rázem změní. Richard to nejspíš pozná a samici bude pomáhat směrem nahoru. To znamená, že se může kterákoli z těchto samic najednou začít dostávat na čelné místo, možná až před Kijivu. V každém případě Richard o svoje místo nepřijde, to je nezměnitelné, a jak to bude mezi samicemi vypadat, to asi nikdo neví.

Tak uvidíme, co se v budoucnu bude v gorilí skupině odehrávat. Ale co se v rámci projektu bude ještě v následujících několika dnech dít? Máme před sebou víkend a v neděli v pražské zoologické zahradě budeme vybírat vítěze naší soutěže o dvanáct melounů. Zatím ještě všichni posluchači mohou rozhodnout tím, že budou hlasovat v naší soutěži. Hlas musí dát té gorile, kterou považují za nejsympatičtější, té, která si podle nich zaslouží mimořádnou výhru, kterou tady u nás v reality show ještě nikdo nedostal, vyhrát dvanáct melounů nebylo nikde nabízeno. V neděli má být hezké, i když mrazivé počasí. Jestli máte čas a chuť, přijďte podpořit gorily do pražské zoo. Kolem poledne vás rádi uvidíme u gorilího pavilonu. Můžete tam vidět nejen lidi ze štábu, kteří připravovali celý projekt, můžete vidět gorily a určitě se budete velice dobře bavit.