60. den: Optimální výběr

Prohání-li se na zemi hmyz, nesoustředí se na nejmenší, ani na největší. Ale na ten, kterého je nejvíce a svou velikostí stojí někde uprostřed. Platí to i při trhání listí z větviček, při sběru ovoce, když lvi útočí na stádo kopytníků. Této strategii říkáme "teorie optimálního výběru". Ale jak už to u teorií bývá, statistiky uvádějí jejich pravdivost, ale ne vždy se podaří je potvrdit. My jsme tento pokus vyzkoušeli v pavilonu opic v pražské zoo. Nejprve jsme do pavilonu umístili tři hromádky jablek - maličkých, středních a velkých. Poté jsme tam gorily vpustili. Na místě byl samozřejmě Marek Ždánský, který celý pokus sledoval.

Marku, pověz nám, jak pokus proběhl a jak se gorily zachovaly? Pokus proběhl tak, jak jsem očekával. Většinu jablek okamžitě sebral Richard a bylo mu zjevně úplně jedno, jestli jsou velká, malá nebo střední, jestli jsou červená, zelená nebo žlutá. A samozřejmě je sežral v takovém pořadí, jak mu přišla pod ruku.

Každá gorila měla svou hromádku různě velkých jablek, nebo byla jablka pro všechny gorily společná? Byly čtyři hromádky, takže každá měla mít k dispozici svoje jablka. Ale musely si k tomu dojít a v tom byl kámen úrazu. Richard je z devadesáti procent k tomu nepustil a všechno rychle sesbíral sám.

Richard tedy sežral jablka i ostatním? Tak, tak. A našli bychom v jeho jednání přece jen nějaký moment, kdy by se rozhodoval, zda si první vezme jablko velké nebo malé? Ne, on si jako vždycky žrádlo hlídal s takovým zaujetím, že ani neměl čas si to prohlížet, či dokonce vybírat. Rovnou si to dával do huby a žral.

Vůbec o tom nepřemýšlel? Ne. A jak je možné, že vždycky sežere veškerou potravu, aniž by se rozdělil? Je to dané jeho povahou nebo je to prostě tím, že je to samec? Za prvé je to zvíře a situaci podle toho řeší. On ví, že je nejsilnější, vůdčí, že má právo si vzít, co uzná za vhodné. My ho hrozně polidšťujeme a o situaci přemýšlíme po našem, ale on netuší, proč on by měl samicím nechávat?! Když má hlad a chuť, tak vždycky všechno sežere sám. Opakuji - je to prostě zvíře, žádný člověk, aby se s někým o něco rozdělil.

Udělal by to takhle každý jiný samec? Zatím ti, které jsem měl možnost blíže poznat, se chovali stejně. A myslíš, že kdybychom jim nabídli potravu v jiném prostoru, například v ložnici ve chvílích, kdy by tam byly samy a mohly si nad tím takzvaně přemýšlet, že by se zachovaly podle našich představ, že by si vybraly to střední, to optimální jablko? Ne, udělaly by opět to samé, sežraly by všechno, protože samozřejmě v tu chvíli mají strach, aby tam najednou nepřišla jiná samice nebo Richard sám. Veškerý čas by se snažily rychle využít k co nejrychlejšímu sežrání dostupné potravy.

A ve volné přírodě by se gorily zachovaly podobným způsobem, nebo úplně nějak jinak? Určitě podobně, protože tam mají možná ještě mnohem větší strach. Vždyť v takové rodině je goril daleko víc.

Takže dokázat teorii optimálního výběru u goril je podle tebe nemožné? Podle mě je to přinejmenším značně problematické. A co na lidech? Myslíš si, že u lidí tenhle pokus platí? Na lidech do dokázat lze určitě. Ale jak říkám, my máme tendence zvířata hrozně moc polidšťovat.

Tak to vidíte, vrchní ošetřovatel goril Marek Ždánský nám teorii optimálního výběru vůbec nepotvrdil. Gorily asi zkrátka nejsou správnými adepty na tento pokus. Fakt, že ale tato teorie funguje, si můžeme ověřit sami na sobě. My jsme v pražské zoologické zahradě nabídli ošatku s různě velkými jablky několika rodinám. Většina z dospělých, až na výjimky, sáhla po jablku středně velkém. Jen děti volily jablka velká či malá. Zajímavostí však je, že někteří muži se zachovali podobně jako Richard. Brali bez rozmýšlení velké jablko se slovy: "A smím si skutečně vzít jen jedno?" No vida, a na světě je další důkaz toho, kolik toho my lidé máme s gorilami společného.