56. den: Richard se zbláznil
Včerejší den byl plný překvapení, doslova silvestrovský. A protože se říká "Jak na Nový rok, tak po celý rok", telefonuji Markovi do zoo a čekám nejnovější informace z milostného trojúhelníku Kamba - Richard - Marek. Telefon dlouze zvoní a hlavou mi proběhne, co všechno mi zatím sledování gorilí rodiny přineslo.
Je úžasné, jak fantastická jsou všechna zvířata, kolik překvapení nám stále přinášejí. A to i tehdy, když si my, lidé, nafoukaně myslíme, že o nich už skoro všechno víme. Gorily jsme nespustili z očí dva měsíce a ony nás dostávají každý den. Tím, jak spolu či s námi komunikují, jak se vyvíjejí jejich vzájemné vztahy, jak reagují na rostoucí mládě, na nové předměty a situace, se kterými se v pavilonu setkávají.
Z telefonu se ozývá: "Marek, čau." "Tak jak to vypadá s Kambou, kam jste ve vašem vztahu dospěli?" vtipkuji, ale samozřejmě čekám na úplně jiné informace. "Miluje mě pořád, ale představ si, že když jsem se před chvílí schoval, tak se s ní Richard najednou pářil. Jen chviličku, trvalo to tak pět vteřin, ale je to skvělé."
Telefonuji do buňky, zda se podařilo spojení Richarda s Kambou nafilmovat. Bohužel je výsledek negativní, bleskurychlé spojení se odehrálo pod větvemi v místech, kam naše kamery téměř nevidí. Během další hodiny se nic neděje, Kamba se věnuje Markovi a o Richarda nemá valný zájem.
Před pátou telefonuji do zoo znovu. "Richard se úplně zbláznil," říká mi Marek místo pozdravu. "Páří se teď střídavě s Kambou a Shindou. A snad to máme nafilmované." Ať už se chová Richard z našeho pohledu jakkoliv nezvykle, rozhodně funguje tak, jak by měl, jako správný vůdčí samec. Samice, které v rodině přicházejí do říje často ve stejný čas, musí všechny pářit, nemůže váhat. A všichni věříme, že to přinese ovoce.
