47. den: Vánoční dárečky

22. prosinec 2005

"A dáme gorilám něco k Vánocům?" padlo na jedné naší poradě. "Určitě, jen se musíme s Markem domluvit, co že to bude, a hlavně vymyslet, jak jim to dát." Nápadů byla řada, ale nakonec jsme skončili zase u ovoce. Protože udělat vegetariánsky laděným gorilám radost není vůbec snadné. Vzali jsme tedy jablka a banány a po jednom je pečlivě zabalili, aby vypadaly jako skutečné dárky, co nacházíme pod stromečkem. Jen mašličky nebyly - protože taková mašle by v žaludku gorily mohla způsobit pěknou patálii.

"Tak jsme tady s těmi dárky," zahlaholil ve vstupu do gorilího pavilonu moderátor Petr Rajchert. Marek zakoulel očima a temně pravil: "Je to pěkný, ale musíme to vybalit. Ten voskovanej papír, to teda nejde." Smutně jsme místo goril vybalovali nadílku. Nezbylo než pochutiny opět rozmístit na špatně dostupná místa po pavilonu. Banány jsme zavěsili na provazy a vypustili nedočkavé gorily dovnitř. Hledání potravy je zabavilo na pěkně dlouhou dobu.

O tom, jak se gorily dostávají k potravě a zda jsou schopné při tom používat nástroje, jsme si povídali z primatoložkou Marinou Vančatovou. První je otázka, zda vůbec gorily zaregistrují, že jsou zavěšené dárky něco, co je určeno pro ně. Protože v pavilonu jsou u stropu upevněné kamery, na které zvířata nesáhla, a ani se nesnaží dosáhnout. Jsou tam také třeba umělé rostliny, které nechávají bez povšimnutí. Tedy za dárky se budou dobývat jen v případě, že si uvědomí, že to je něco zajímavého. Potom můžou využít několik postupů. Pravděpodobně prvním bude snaha vyšplhat na nejvyšší body výběhu, tedy na kmeny, a odtud se snažit na dárky dosáhnout. Rozhodně lákavější bude pověsit a umístit rovnou plod, protože nějaký zabalený dárek nemusí být pro gorily dostatečně přitažlivý. Tyto pokusy známe u jiných lidoopů, tedy u šimpanzů a orangutanů, kdy se jim zavěšovalo ovoce vysoko ke stropu, kam nemohli dosáhnout normálním způsobem, sledovalo se, jak se k němu dostanou.

V případě, že gorily poznají, že ty dárečky jsou určené pro ně, nebo že zahlédnou ovoce, myslíte si, že budou používat plastové přepravky, které budou mít ve výběhu k dispozici, aby se k tomu dostaly? To je otázka. Ze zkušenosti víme, že velice šikovní v používání různých krabic, bedniček, stoliček jsou šimpanzi. Ti dokážou na sebe navršit dvě až tři krabice, pak ještě vezmou do ruky nějaký klacek a s jeho pomocí se dostanou k předmětům, které by pro ně jinak nebyly dosažitelné. Co se týká goril, tak není v přírodě dokázáno využívání podobného typu nástrojové dovednosti, protože tam mají zelené části rostlin stále na dosah. Šimpanzi jsou navíc o mnoho lehčí než gorily, takže pro ně vylézt někam nahoru nepředstavuje žádný velký problém. Pro těžké gorily už je to určitá námaha. A taky pro ně umístěné ovoce nemusí být takovou motivací, aby se snažily na ně nějak dosáhnout.

Byli jsme svědky, že Shinda si bedničky už na sebe skládala, zvláště v případech, kdy chtěla vidět do přípravny krmiv nebo do ošetřovny. Myslíte si, že i v tomto případě bude právě Shinda nejvynalézavější a bude si ty bedničky snažit někam postavit? Já bych ještě dala šanci Kambě, protože přece jen je zkušenější a narozená v přírodě. Je možné, že právě tím, že prošla několika zoologickými zahradami, bude mít více přehled o tom, co se dá použít a jak. Nicméně Shinda se ukázala jako velice šikovná a jako jedna z mála goril v zajetí dokázala sestavit pyramidu ze dvou přepravek, které v pavilonu má, aby viděla na Kambu, která seděla před oknem v ložnici. My jsme jenom zírali, jak si to dokázala spojit, jak si dokázala postavit křeslo jako v první řadě na divadle. Je to svým způsobem převratný poznatek, který jenom potvrzuje naši teorii, že gorily jsou téměř tak šikovné a schopné jako šimpanzi, že můžou předměty různě používat a sestavovat z nich složitější nástroje. V přírodě je známé používání třeba kusu dřeva jako stupínku. My jsme taky viděli, když naše gorily dostaly košíky s mikulášskou nadílkou, co Shinda jako první s prázdným košíkem udělala. Košík použila jako stupínek u okna, aby se podívala do přípravny krmiv, co je tam nového. Stoupla si opatrně na donesený košíček, akorát že na to byla moc těžká, tak se na něm dobře neudržela. Rozhodně pokud se budou k zavěšeným a nedostupným předmětům dostávat, tak jako první to bude Shinda nebo Kamba.

Zmínili jsme se o šimpanzích. Ti jsou o dost lehčí. Myslíte si, že by se šimpanzům mohla vyrovnat Moja? Přece jen je menší. Mohla by být stejně obratná? Moja by se určitě mohla podobat šimpanzům, ale otázkou je nízký věk. Zatím její koordinace pohybů není dokonalá, ale obecně platí, že mladá zvířata mají svou lokomoci rizikovější než dospělá, právě proto, že jsou lehčí a jsou pohyblivější. Ostatně nemusíme chodit tak daleko. Naše děti, než dospějí, dokážou také spoustu sportovních her, které dospělý už těžko zvládá.

Máme vůbec nějaké informace o tom, jak to funguje u goril ve volné přírodě? Používají nějaké nástroje k dosažení potravy? Co se týká používání nástrojů u goril, první poznatky vůbec byly popsány teprve před dvěma měsíci. Sice existuje řada poznatků o používání nástrojů gorilami v zajetí, ale všechny tyto poznatky byly připisovány tomu, že gorily napodobují ošetřovatele. První pokusy s použitím nástrojů v přírodě byly objeveny před dvěma měsíci a vyvolalo to senzaci ve vědeckém světě. Na záběrech z Afriky byla zachycena gorila, která používala velký klacek, kterým měřila hloubku vody v tůňce, kterou měla přejít. Pak tento klacek používala jako hůl. Používání nástrojů u goril v přírodě zjevně existuje, ale gorily žijí na tak těžko dostupných místech a jsou tak málo studovány v přírodních podmínkách, že veškeré poznatky jsou ojedinělé. Ale věřím, že čím víc budeme gorily v přírodě pozorovat, tím víc zjistíme o jejich nástrojové činnosti.

Měla jste někdy možnost zúčastnit se nějakého takového pokusu právě v používání nástrojů s gorilami v zajetí? Tyto pokusy se provádějí v rámci obohacení prostředí. Když se podíváme na to, jak byly vybavené prostory pro gorily v zoo před padesáti lety, uvidíme sterilní kachlíkové místnosti s jednou či dvěma policemi a maximálně jedním starým pařezem. Ale pro primáty obecně, a pro lidoopy zvlášť je to velice málo. Strádali psychicky, když už nestrádali z hlediska zdravotního nebo z hlediska potravního. Všechno dostali, ale měli stále hlad, protože neměli dost podnětů k tomu, aby se nenudili a aby byli nějak rozptýleni v průběhu dne. Proto se v posledních třiceti letech objevil nový směr v chovatelství, a to je princip obohacování prostředí, ve kterém obecně zvířata, nejenom primáti, žijí. I u goril byly prováděny různé pokusy. Ten nejznámější z nich představuje schovávání potravy na různých částech výběhu, na různých místech. Aby gorily neseděly před hromadou žrádla, které je vysypané z kýblu uprostřed výběhu, najedly se během pěti minut a tím to končí. Takže v prvních pokusech šlo o znesnadnění přístupu k jídlu. Stejné pokusy v různých modifikacích se provádějí snad ve všech moderních zoologických zahradách, kterým záleží na tom, jak gorily tráví den ve svých třeba luxusních klecích nebo luxusních výbězích, ale potřebují nejen sterilní zdravé prostředí, ale potřebují prostředí, které jim chrání psychické zdraví.

autor: Martin Smrček
Spustit audio
Projekt Odhalení