43. den: Švédský stůl
Bohatě naložený švédský stůl bývá naším oblíbeným zpestřením většinou jen v době dovolených, ať už u moře nebo, a to v poslední době stále častěji, i v našich hotelích. Těšíme se na něj, protože si můžeme vybrat mezi bohatou nabídkou nejrůznějších laskomin. Výsledkem je, že sníme více, než by se slušelo, a to by ještě oči chtěly a tělo už nemůže.
Co takhle zkusit připravit švédský stůl našim gorilám? A tak jsme nakoupili nejrůznější zeleninu a rozprostřeli ji na plastovou přepravku. Byla opravdu lákavá. Ale to není všechno, zkusili jsme také gorily přemluvit, aby se pustili do potravy, kterou neznají, kterou dosud neviděly. O tom, jak to dopadlo, nám poví kolega Martin Smrček.
Zažil vy jste někdy na vlastní kůži bohatý švédský stůl? Pochopitelně, při dovolených v zahraničí jsme si švédské stoly užívali, mám na to nepříliš pozitivní vzpomínky, protože místo abychom se po večerech radovali, tak jsme leželi naprosto přecpaní a říkali jsme si - zítra už ne, už to nemůžeme opakovat, skutečně budeme jíst jenom trochu. Ale když pozorujete ty lidi kolem sebe, jak se cpou, tak je to k nezastavení.
Vím, že po revoluci to byla dost velká změna pro ty, kteří cestovali do ciziny, že si mohli vzít, kolik chtěli. Většinou to ale lidé nějak neunesli a brali si i to, co skutečně už ani nesnědli. A ještě navíc spousta lidí těžce nese, že si to nemůže odnést s sebou.
Jak vypadal takový stůl pro gorily pražské zoo, který jste si vymysleli? My jsme vymýšleli, jakým způsobem zpestřit život gorilám. Proto jsme kromě jejich standardních potravin sehnali nejrůznější další pochutiny, třeba sladké a fialové brambory.
To jste nějak konzultovali s odborníky? Předem jsme vše probrali s vrchním ošetřovatelem Markem Ždánským, který nám hlavně popsal to, co jim pravidelně dává.
Jak zjišťuje, co mohou jíst? On to má odpozorované z volné přírody, někde je sledoval? Já si myslím, že to s přírodou nemá moc společného, ale že se jim v podstatě zkouší podávat veškerá zelenina a ovoce a to, co jim chutná, co mají rády, to se jim pak dává nejčastěji. My jsme do toho vstoupili tím, že jsme sehnali věci, které do té doby nikdy gorily neviděly, třeba kusový zázvor nebo chřest.
A jak vlastní pokus probíhal? Nechtěli jsme připravit klasický švédský stůl, naše představa byla taková, že gorilám nabídneme potraviny, které znají, a ty, které neznají. Náš moderátor Petr Rajchert se posadí před sklo a bude se demonstrativně cpát těmi věcmi, které gorily neznají. To znamená, že on přímo před lidoopy jedl chřest, ochutnával zázvor a podobně a gorily ho zblízka sledovaly s nepříliš velkým zájmem. Měli jsme představu, že když jim to všechno potom dáme dovnitř, tak oni, jak se opičí, se vrhnou na bohatý stůl a budou jíst věci, které neznají, na úkor těch, které znají.
Potom jste dali stoleček do pavilonu a co na to gorily? Vy jste jim to naservírovali někde venku a pak jste jim to hotové přinesli? Přesně tak. Tam jsme se dopustili drobné chyby, kterou jsme si neuvědomili. Protože když gorily do pavilonu vejdou, Richard se chová způsobem nezpůsobným a dominantním, protože jemu vůbec nejde o to, co si vezme první, ale urvat všechno. On si sedl ke stolečku, obklíčil ho rukama a začal se cpát. Skutečně jedl to, co zná, co ho baví, vůbec ho nezajímalo, co jsme mu předtím ukazovali za sklem. Cpal se brokolicí a mrkví, až všechno spořádal.
Takže šel na jistotu? Šel naprosto na jistotu.
A jak reagoval na ty věci, které neznal? Vzal si je aspoň do ruky? Nejdřív snědl všechno, co zná, potom se odvážil a vzal si fialové brambory a sladké brambory. Jemně ochutnával, on jak má hubu tak velkou, že si uštipoval milimetrové kousíčky, zbytek si vzal do ruky a odešel od stolečku. Když zjistil, že už tam leží jenom chřest a několik kusů zázvoru, tak to tam nechal. Přestalo ho to bavit, zbylo to na samice. Jako první přišla Shinda, vzala si zázvor, měla ho plnou dlaň, dala si ho k puse, uždíbla kousek a znechuceně ho položila na zem. Následně se připlížila Moja, vzala jeden chřest, odnesla si ho na stranu, a než si ho stačila dát k ústům, tak přiběhla Kijivu a chřest jí sebrala. Sama neměla dost odvahy, ale na Moju si troufala.
A snědla to? Právě že ne. Chvilku to ožužlávala a pak vyplivla. Dokonalý byl finální záběr na opuštěnou přepravku, kde leží netknutý svazek chřestu a vedle toho hromádka zázvoru. Naše představa, že gorilám ukážeme, že nejlepší je to, co neznají, se tak úplně přesně nevydařila.
Dělají se podobné pokusy častěji? Myslím, že tenhle pokus takhle, jak jsme ho postavili, jsme si asi vymysleli, ale jinak to zpestření se samozřejmě dělá, to jsme už několikrát zkoušeli. Důvod je prostý - pokud by se gorilám dávala potrava jenom tak někam na hromádku, tak se rychle nacpou a zbytek dne se budou nudit. V přírodě se skupina goril pohybuje krajinou a pořád hledá potravu a pořád se krmí, pořád shání potravu. Takže se zabaví po celý den. V zoo se to nahrazuje tím, že se jim potrava rozmísťuje po pavilonu, skrývá se, umisťuje se na špatně dosažitelná místa. Gorily ji hledají a tím se zabaví.
Připravujete ještě nějaké další pokusy? Teď máme dva zajímavě vymyšlené pokusy směřující k Vánocům. Samozřejmě nevíme přesně, jak to dopadne. Jeden je zatím tajný a netrpělivě čekáme na výsledky. Umístili jsme gorilám na stěnu pavilonu televizi a chceme, aby si přepínaly programy, ale k tomu se určitě v příštích dnech dostaneme. Potom chystáme takový vánoční pokus. Dáme gorilám dárky, ale naše představa je taková, že je nedostanou jen tak někde položené, ale budou muset vynaložit energii a inteligenci k tomu, aby se k nim dostaly.
